Sirotek, op. 5, B24

V listopadu 1871 uveřejnil hudební kritik Ludevít Procházka v Hudebních listech článek, ve kterém si stěžoval na zanedbávání tvorby a interpretace českých písní. Aby podpořil zájem autorů i posluchačů o tento žánr, rozhodl se čas od času uspořádat tzv. „volnou pěveckou zábavu“, kde by byly uváděny nové písně domácích skladatelů. Dvořák na Procházkovu výzvu zareagoval jednak kompozicí Písní na slova Elišky Krásnohorské, jednak zhudebněním balady Karla Jaromíra Erbena „Sirotkovo lůžko“. Jedná se o Dvořákovo první setkání s Erbenovou básnickou tvorbou, z níž později čerpal ještě několikrát. Baladu Sirotkovo lůžko skladatel zhudebnil strofickou formou, přičemž dvě sloky textu vždy odpovídají jedné sloce hudební. Ta se třikrát opakuje, pokaždé s drobnými deklamačními a přednesovými změnami. Jedná se o nejdelší píseň v celé skladatelově písňové tvorbě. Dílo poprvé vyšlo roku 1883 v pražském nakladatelství Františka Urbánka pod názvem Sirotek.