Romance pro housle a klavír f moll, op. 11, B38

Romance f moll vznikla přepracováním úvodní části druhé věty skladatelova Smyčcového kvartetu č. 5 f moll z roku 1873. K tomuto úseku hudby, který se stal v kompoziční stavbě Romance hlavním tématem, přidal Dvořák dvě témata nová a zpracoval je v tradiční sonátové formě. Datace kompozice je nejistá – podle posledních zjištění muzikologa Davida R. Beveridge se zdá, že vznikla ve stejném roce jako zmíněný kvartet. Dílo poprvé zaznělo v interpretaci koncertního mistra orchestru Prozatímního divadla Josefa Markuse při jeho vystoupení na výročním koncertu Pensijního spolku divadelního orchestru a sboru, který se konal 9. prosince 1877 v Praze na Žofíně. Skladatel Romanci upravil také do podoby s doprovodem klavíru. Tuto verzi věnoval svému příteli, houslovému virtuosovi Františku Ondříčkovi. Romance se vyznačuje výjimečnou melodickou krásou a v orchestrální verzi také ušlechtile střídmým zvukem. Pro tyto vlastnosti se stala jednou z nejoblíbenějších kompozic v oblasti malých forem. Její orchestrální verze (a také klavírní úprava doprovodu od Josefa Zubatého) vyšla v roce 1879 u nakladatelství Simrock, Dvořákova verze s klavírem vyšla teprve roku 2015 u vydavatelství Bärenreiter Praha.