Biblické písně, op. 99, B185

charakteristika

Biblické písně jsou cyklem deseti písní pro alt s doprovodem klavíru na slova z Davidovy Knihy žalmů. Cyklus lze považovat nejen za vrchol skladatelovy písňové tvorby, ale lze jej zároveň zařadit k nejvýznamnějším výtvorům ve svém žánru vůbec. Jedná se o dílo hlubokého duchovního obsahu, v němž skladatel rozmlouvá s bohem o svých úzkostech, důvěře i radosti. V rámci celého Dvořákova díla se jedná o nejzásadnější projev skladatelovy neokázalé víry v boha, oproštěné od jakéhokoli obřadného patosu. Písně jsou záměrně zbaveny veškeré vnějškové efektnosti a odzbrojují svojí absolutní prostotou, pokorou a upřímností, stejně jako svoji čistě hudební invencí. Po svých předchozích velkých duchovních dílech – především Stabat mater a Requiem – dospěl Dvořák v případě Biblických písní k ještě vyššímu stupni intimity a k maximální redukci použitých prostředků. Všem písním je společná neobyčejná intenzita citu a nevšední melodická krása. Celý cyklus však v sobě i při zachování stylové jednoty ukrývá neobyčejnou výrazovou rozmanitost: od momentů bolestné úzkosti přes klidné meditace až po radostnou atmosféru lidského štěstí. Také použité kompoziční techniky jsou značně mnohotvárné: od prostého recitativu evokujícího tichou modlitbu až po klenutou kantilénu. Klavírní part je mimořádně prostý, omezuje se jen na základní harmonický a rytmický podklad a místy na jednoduchou zvukomalbu.

text

Pro žalmy, které se rozhodl zhudebnit, Dvořák příznačně nezvolil tradiční jazyk duchovních děl, tedy latinu, ale starobylý český překlad z vlastního výtisku Bible kralické. Díky použití mateřského jazyka dosáhl ještě bezprostřednější a přirozenější výpovědi. Je zřejmé, že Dvořák texty žalmů důvěrně znal a zabýval se jimi, takže ve všech písních panuje naprostá shoda literární látky a jejího hudebního vyjádření. Dvořák také docílil vynikající deklamace českého textu, jejíž nedostatky byly některým jeho dřívějším vokálním dílům vytýkány dobovou kritikou. V textu prováděl jen drobné úpravy s ohledem na hudební nebo výrazovou logiku konkrétního místa.

PÍSEŇ	ČÍSLO ŽALMU A VERŠE
1. Oblak a mrákota jest vůkol něho	žalm 97, verš 2 - 6
2. Skrýše má a pavéza má Ty jsi	žalm 119, verš 114, 115, 117, 120
3. Slyš, ó Bože! Slyš modlitbu mou	žalm 55, verš 2 - 3, 5 - 9
4. Hospodin jest můj pastýř	žalm 23, verš 1 - 4
5. Bože! Bože! Píseň novou	žalm 144, verš 9 a žalm 145, verš 2, 3, 5, 6
6. Slyš, ó Bože, volání mé	žalm 61, verš 2, 4, 5 a žalm 63, verš 2, 5 a 6
7. Při řekách babylónských	žalm 137, verš 1 - 5
8. Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou	žalm 25, verš 16 - 18, 20
9. Pozdvihuji očí svých k horám	žalm 121, verš 1 - 4
10. Zpívejte Hospodinu píseň novou	žalm 96, verš 12 a žalm 98, verš 1, 4, 7, 8

okolnosti vzniku

Biblické písně vznikly v krátkém časovém úseku tří březnových týdnů roku 1894, v době skladatelova pobytu v New Yorku. Stimulem k práci nebyl žádný vnější podnět či objednávka, dílo je výsledkem autorovy určité osobní krize. Žádný přímý doklad o konkrétních příčinách Dvořákova tehdejšího duševního stavu se však nedochoval, jistě i kvůli skladatelově známé vnější citové zdrženlivosti. Závažný a hluboce intimní charakter díla překvapuje o to více, že Dvořák začal na písních pracovat v době své největší slávy, necelé tři měsíce po premiéře Novosvětské symfonie, která byla jeho dosud největším skladatelským triumfem. Dvořákovská literatura obvykle uvádí, že podnětem ke kompozici Biblických písní byly zprávy z Evropy o smrti Dvořákových blízkých: skladatelova otce Františka, skladatelů Petra Iljiče Čajkovského a Charlese Gounoda a dirigenta Hanse von Bülowa. František Dvořák však ve skutečnosti zemřel až 28. března, tedy dva dny po dokončení díla. Z dochované korespondence ani nevyplývá, že by skladatel věděl, že jeho otec umírá. Čajkovskij zemřel již 6. listopadu předchozího roku a Gounod (kterého ani nelze počítat mezi Dvořákovy přátele) zemřel dokonce již 10. října. Jediný Hans von Bülow zemřel těsně před kompozicí Biblických písní, a to 12. února 1894. Nedochovaly se však žádné doklady o Dvořákově reakci na tuto událost. Vysvětlení Dvořákova rozpoložení však může být i docela prosté: byl v té době již druhým rokem na americké pevnině a uprostřed rušného velkoměsta na něj mohly začít doléhat pocity osamění a stesku po vlasti. Nelze pominout ani skutečnost, že dílo vzniklo krátce před velikonočními svátky.

vydání díla a jeho další verze

Původní klavírní verzi vydalo poprvé nakladatelství Simrock v roce 1895 s českým textem a s anglickým a německým překladem. Dvořák si na písních velmi zakládal, a tak vedl s nakladatelem jednání i ohledně vhodných překladů, které by co nejlépe korespondovaly s vedením vokální linie. Skladatel v lednu 1895 upravil klavírní part prvních pěti písní také do orchestrální podoby. Rukopis se však později ztratil a byl nalezen a vydán až roku 1914, rovněž u Simrocka. Druhou pětici písní instrumentoval dirigent Vilém Zemánek roku 1914 a později znovu skladatelé Jarmil Burghauser a Jan Hanuš pro vydání v rámci souborné kritické edice skladatelova díla v roce 1955. Biblické písně existují také v mnoha dalších úpravách (nikoli Dvořákových): pro soprán nebo tenor, s doprovodem varhan, v úpravě pro sbor atd.

premiéra a recepce

Není známo, kdy a kde byla poprvé provedena celá původní verze díla s klavírním doprovodem. Prvních pět písní v Dvořákově orchestraci mělo premiéru 4. ledna 1896 v Praze v interpretaci barytonisty Národního divadla Františka Šíra a České filharmonie pod vedením autora. Brzy nato, 19. března, je Dvořák dirigoval i v londýnské Queen’s Hall, zpívala Catharine Fisk. Biblické písně byly hned po svém vzniku uznány jako jeden z vrcholů světové písňové tvorby a přes jejich obsahovou závažnost i přes absenci prvků posluchačsky atraktivní vokální virtuozity patří dlouhodobě k nejoblíbenějším dílům svého autora.

sopranistka Eva Urbanová:
„Kdyby Dvořák nenapsal nic než Biblické písně, tak to stačilo. Když je mohu zpívat, cítím se jako v nebi.“