na vlastních nohách

Do života vstupoval mladý Dvořák velmi nuzně. Dlouhá léta – až do doby, kdy se oženil – žil u příbuzných a v pronájmech na různých pražských adresách. Nejprve u sestřenice v Dominikánské ulici, později u otcovy nejmladší sestry na Karlově náměstí, asi jeden rok ve Václavské ulici a mezitím bydlel jeden nebo dva roky v podnájmu na Senovážném náměstí. Když opouštěl varhanickou školu, bylo mu necelých osmnáct let a od rodičů již nemohl očekávat finanční podporu, tím spíše, že otcova živnost stále více upadala. Přihlásil se tedy do konkurzu na místo varhaníka v kostele sv. Jindřicha. Z šesti uchazečů sice vyšel jako nejlepší, ale přesto nebyl přijat s odůvodněním na nedostatek praxe. Přibližně ve stejné době se rozhodl přijmout místo violisty v kapele Karla Komzáka, nevelkém orchestru, který hrával nenáročnou hudbu na tanečních zábavách, v restauracích a na promenádních koncertech. Když bylo na podzim 1862 otevřeno Prozatímní divadlo, celá Komzákova kapela byla angažována jako základ operního orchestru. Dvořák pak téměř devět let hrál denně violové party v operách Verdiho, Meyerbeera, Donizettiho aj., často pod taktovkou kapelníka Bedřicha Smetany. Tento příval hudby mu však nestačil a bezpočet partitur studoval i doma. Při svých skromných příjmech si nemohl dovolit noty kupovat, a tak si je většinou půjčoval od svého přítele, skladatele a sbormistra Karla Bendla, do jehož bytu docházel často i přehrávat na klavír.