Bedřich Smetana (1824–1884)

Český skladatel, klavírista, dirigent a hudební pedagog. Dvořák v letech 1866–1871 hrál pod Smetanovou taktovkou v orchestru Prozatímního divadla a na koncertech pořádaných Uměleckou besedou. Z Dvořákova díla Smetana jako dirigent provedl v premiéře předehru k prvnímu znění opery Král a a uhlíř, Symfonii č. 3 Es dur a Scherzo ze Symfonie č. 4 d moll. Dvořák naopak účinkoval jako violista v prvním soukromém provedení Smetanova Smyčového kvartetu „Z mého života“. Údajná nevraživost obou umělců je jen mýtem, který vychází z uměle vytvořeného sporu „buď Smetana, nebo Dvořák“, nastoleného po smrti obou skladatelů Zdeňkem Nejedlým. Smetana hodnotil práce mladšího kolegy vysoko a vyjadřoval se o nich s obdivem. O Slovanských tancích např. prohlásil, že v nich Dvořák pracuje s tématy „doslova po beethovensku“, první verzi opery Král a uhlíř považoval za „plnou geniálních nápadů“. Když se v roce 1872 objevily pokusy sesadit Smetanu z kapelnického místa v Prozatímním divadle, Dvořák podepsal otevřené prohlášení na Smetanovu obranu. V rámci objektivity je třeba uvést, že se dochovaly výroky obou skladatelů, které ukazují na skutečnost, že přes vzájemný respekt zřejmě čas od času docházelo v rámci umělecké soutěživosti na obou stranách k pocitům křivdy. U Smetany byl důvodem větší zájem o Dvořákova díla v zahraničí: „Dvořák dostává veliké honoráry a čtverák uvádí všeliké effekty v instrumentaci co vlastní vynálezy a novinky, jako na př. 2 harfy samotné začínajíce větu, na to později teprv vpadne orchestr a jiné podobné věci, které zatím Smetana, já totiž, už dříve ve svých skladbách měl. Jelikož jeho skladby dříve se tiskem do světa uvedly, budu já chudák jmenován plagiátorem!“ Na Dvořákově straně byla zjevně důvodem následujícího výroku frustrace z neúspěchů na poli jevištní tvorby: „Skutečně se chci nyní do práce pustit, ačkoliv nejsou u nás i jinde vyhlídky do budoucnosti takové, aby člověk s chutí pracoval. [...] Jen kdyby se u nás trochu opravdověji a upřímněji o našem domácím umění myslilo, ale tak, jak to až dosud jde, není to v pořádku a ani to není hezké a příliš vlastenecké. U nás se opera líbí, třeba velmi líbí, dává se jednou, dvakrát nebo zřídka, pak pořád méně, až se na ni zapomene! A z toho ze všeho nezbude nic, nežli věčně věkův ta Prodaná nevěsta!“