1896–1904

Dvořákovo závěrečné tvůrčí období je charakterizováno příklonem k operní a programní tvorbě. Skladatel pro hudební zpracování převážně volí pohádkové, fantaskní náměty, obsahující nadpřirozené jevy. V dílech z této doby vrcholí Dvořákovo instrumentační mistrovství a schopnost vyjádření dramatické situace čistě hudebními prostředky. V operách se znovu o slovo hlásí inspirace principy wagnerovského dramatu, které však jsou – na rozdíl od autorových experimentů přelomu 60. a 70. let – organicky včleněny do kontextu Dvořákovy hudební řeči. Vrcholným dílem tohoto období je opera Rusalka, která skladateli posmrtně zajistila významné místo také na světových operních scénách. Ve Dvořákově posledním dokončeném díle, opeře Armida, spatřoval Leoš Janáček začátek nového směřování Dvořákova slohu. Krátce po premiéře však Dvořák umírá.