Janáček, Leoš (1854 - 1928)

Skladatel, dirigent, hudební teoretik. S Dvořákem se pravděpodobně seznámil během svých studií na pražské varhanické škole. Mezi oběma skladateli se časem vyvinulo úzké přátelství, podnikali spolu výlety po Čechách (Orlík, Prachatice, Husinec, Karlštejn,...), Janáček v roce 1883 nějaký čas bydlel v Dvořákově pražském bytě, když Dvořákovi pobývali na Vysoké.  Janáček byl velkým obdivovatelem Dvořákova díla a jako významný organizátor hudebního života v Brně zde Dvořákovy skladby často uváděl a založil tak v Brně doslova dvořákovský kult. Janáček také dával Dvořákovi k posouzení některá svá raná díla (kantátu Amarus, mužské sbory, operu Šárka).  V roce 1886 Janáček dedikoval Dvořákovi „na důkaz neobmezené úcty“ své Mužské sbory ("Výhrůžka", ,,O lásko", "Ach vojna", "Krásné oči Tvé").

Antonín Dvořák Leoši Janáčkovi, září 1886:

Milý příteli!

Vaše sbory jsem dostal a děkuji Vám za ně, jakož i za dedikaci, která mne velice ctí a ze které se opravdu těším, poněvadž je to dárek mnohoslibný a v nynějších dnech skutečně vzácný. Hned, jak jsem je dostal, pilně jsem je několikrát přečetl a musím se Vám upřimně přiznat, že nad tak mnohým místem, zejmena pokud se týče modulací, jsem byl zaražen a nevěděl jsem si rady.

Nešel jsem hned ke klavíru, nehrál jsem je, myslím, že pouhým okem teoretickým věc tu přec snad pochopím, ale když jsem si je přehrával, jednou, podruhé, potřetí – mé ucho si přece uvyklo a pravil jsem si: No, může to tak být, ale hádat by jsme se o tom mohli.

Což ale na tom, Vaše sbory jsou skutečným obohacením naší chudé literatury (v tom oboru), zkrátka: jsou originelní, dýše z nich (což je to hlavní) opravdový slovanský duch a není to žádný Liedertafel a jsou místa tam, která čárovně působit budou, a tuze rád bych byl, kdybych je mohl co možná brzo slyšet. Gratuluji Vám k této sice malé, ale významné kompozici, a přeju Vám ještě mnoho a mnoho takých!

Nemyslete, že Vás chválím proto, že jsou mi dedikovány.

Rád bych Vám to byl řekl hned, ale bál jsem se. Úsudek můj chtěl jsem si podržet pro sebe, že Vám to později napíšu neb řeknu. Proto jsem s nelíčenou radostí včera četl v Hlase národa článek od Novotného, který mi byl z duše psán, tak jako bych to byl tušil. Jsem rád, že jsem se neklamal.

Tedy ještě jednou srdečný dík za tak vzácný dárek a jsem celý Váš

Antonín Dvořák.

vzpomínka Leoše Janáčka na výlet s Antonínem Dvořákem:

"Výprava s Antonínem Dvořákem. Postáli jsme u kostelíka řipského, odtud na Strakonice, na Orlík. Sestupujeme od hradu až dolů k Vltavě. Zasedáme k stolu, Dvořák praví: ,Myslím, že je to kozina, ne srnčí.' I noclehovali jsme tam. Husinec jsme prošli, Prachatice shlédli. Kousek cesty z Prahy drahou, kousek zpět též, ostatek byl pěší. Namluvených řečí bylo beztak do uzlíčku."

Leoš Janáček o Dvořákově instrumentaci:

"Mistrem dávno uznaným jest dr. Ant. Dvořák v instrumentaci, v zabarvování vln tónových, jež jest vlastně harmonisováním ve vyšším smyslu. Užije jistého nástroje tehdy, může-li jej opatřiti i jemu přirozeným nápěvkem. Málokdy slučuje všechny nástroje jen kvůli jejich barvě. Proto u něho jednotlivé strany partitury tolik vyvinutých, rázovitých nápěvů vykazují, že jinému skladateli by stačily na celou skladbu."