Tercet C dur pro dvoje housle a violu, op. 74, B148

okolnosti vzniku

Tercet C dur pro dvoje housle a violu vznikl jako příležitostná skladba. Skladatelova tchyně Klotilda Čermáková pronajímala část svého bytu (ve stejném domě, kde žili i Dvořákovi) studentovi chemie Josefu Kruisovi, který se soukromě učil hře na housle u člena orchestru Národního divadla Jana Pelikána. Dvořák se k jejich společnému muzicírování občas přidal s violou a jednoho dne přišel s myšlenkou zkomponovat pro jejich malé sdružení novou skladbu. Tercet C dur pak vznikl v krátké době sedmi lednových dnů 1887. Dvořák však neodhadl Kruisovu hráčskou vyspělost, takže interpretační nároky díla přesáhly studentovy technické možnosti. (Dvořák vzápětí jako náhradu zkomponoval snadněji hratelné Drobnosti.)

charakteristika

Přes svůj původní účel lze Tercet C dur považovat za významnou součást komorního repertoáru, v němž představuje cenný příspěvek k řadě děl s tímto méně obvyklým nástrojovým obsazením. Absenci violoncella Dvořák vyřešil důmyslným vedením violového partu tak, aby jím kompenzoval basovou linii. Skladbu lze vnímat jako tradiční cyklickou formu o čtyřech větách, jen s tím rozdílem, že první věta není v sonátové formě, ale představuje spíše jakýsi náladový úvod k následujícím částem. Věta je také podle toho označena jako „Introduzione“ a ve svém závěru volně přechází do věty druhé. Ta má třídílné schéma s pomalými krajními částmi a rytmicky výraznějším středním dílem. Třetí věta je tradičním scherzem s tanečně pojatými krajními části a lyrickým triem, které ovšem motivicky vychází z hlavního tématu. Závěrečná věta je komponována jako sled deseti variací na původní téma.