Serenáda d moll pro dechové nástroje, op. 44, B77

okolnosti vzniku a charakteristika

Koncem roku 1877 navštívil Dvořák při své cestě do Vídně koncert Vídeňských filharmoniků, na kterém byla provedena Mozartova Serenáda B dur pro dechové nástroje. Natolik ho zaujala, že ihned po návratu do Prahy zkomponoval během čtrnácti dnů skladbu stejného formálního zaměření. Po Mozartově vzoru využívá Dvořák kromě nástrojů dechových v basové linii violoncello a kontrabas. Přestože úvod třetí věty je zjevně inspirován Adagiem serenády Mozartovy, vytvořil Dvořák jedinečné dílo, v celkovém výrazu zcela odlišné od původního mozartovského inspiračního zdroje. Dvořákova serenáda je i při zachování klasicistní uměřenosti svým charakterem zcela česká a odkazuje k tradici někdejších hudebních produkcí v českých zámeckých sídlech. Jedná se o dílo, které přestavuje geniální syntézu „retro“ stylu a typicky dvořákovské invence. První věta je komponována jako tradiční úvodní pochodová hudba, také druhá věta – menuet – odkazuje ke klasicistním tradicím (někteří badatelé však v této větě spatřují spíše názvuky na český lidový tanec sousedská). Třetí věta je lyrickým nokturnem s široce rozklenutou melodií nad „kolovrátkovým“ doprovodem s kontrastním triem v živějším tempu. Závěrečná věta má charakter polky a díky svému originálnímu rytmickému členění a invenční tematické práci tvoří mimořádně působivý vrchol díla. Stejně jako v serenádě smyčcové, i zde Dvořák cyklus stmeluje citací úvodního pochodového motivu v závěru finální věty. 

Skladatel dílo dedikoval berlínskému hudebnímu kritikovi Louisi Ehlertovi za jeho propagaci Slovanských tanců, která významě přispěla k šíření Dvořákovy hudby v Německu. Jakmile serenáda vyšla tiskem, seznámil se s ní Johannes Brahms a vyjádřil se o ní jako o dosud nejlepším Dvořákově díle.

premiéra a další provedení

Premiéra Serenády d moll se odehrála 11. listopadu 1878 za Dvořákova řízení v Praze na Žofíně. Hned v dubnu následujícího roku ji tiskem vydalo nakladatelství Simrock v Berlíně. Dvořák pak dílo dirigoval ještě jednou o mnoho let později, 28. dubna 1892 při svém pražském koncertu „na rozloučenou“ před odjezdem do Spojených států. V zahraničí byla serenáda poprvé provedena 12. listopadu 1879 v Drážďanech, vzápětí následovala uvedení ve Wrocławi (18. listopadu), Wiesbadenu (28. listopadu) a dalších místech.