Cigánské melodie, op. 55, B104

okolnosti vzniku a vydání

Dvořák zkomponoval Cigánské melodie počátkem roku 1880 na přání významného tenoristy vídeňské Dvorní opery Gustava Waltera. Walter v programech svých recitálů rád uváděl Dvořákovy písně a v roce 1879 skladatele požádal, aby nové písňové dílo napsal přímo pro něj. Dvořák si za textovou předlohu vybral sedm básní ze sbírky „Básně“ Adolfa Heyduka. Vzhledem k osobě interpreta Dvořák komponoval na německý překlad. Texty přeložil sám Heyduk, a to tak, aby německá verze deklamačně co nejlépe odpovídala českému originálu. Dílo vyšlo již v roce 1880 u berlínského nakladatelství Simrock, a to pouze s německým textem. Tato skutečnost byla skladateli v českém tisku vytýkána. Písně však v krátké době vyšly u stejného nakladatele také v českém znění a v anglickém překladu Natalie Macfarren. Oproti původní Dvořákově partituře byly písně vydány se dvěma změnami. První z nich si vyžádala altistka Amalie Joachimová (manželka proslulého houslisty, Dvořákova přítele Josepha Joachima). Jednalo se o rozšíření první písně: mezi původní dvě sloky přikomponoval Dvořák ještě sloku prostřední, a to na slova nakladatelova poradce Roberta Kellera (do české verze je zřejmě přeložil opět Heyduk). Druhou změnu provedl Dvořák ve třetí písni: jednalo se o posun dvou pasáží textu bez vlivu na zpěvní melodickou linii. První a třetí píseň zazněly v premiéře 4. února 1884 ve Vídni v interpretaci Gustava Waltera. Datum a místo premiéry celého cyklu nejsou známé.

text

Texty písní pocházejí z první části sbírky „Básně“ Adolfa Heyduka (1835 – 1923) s názvem „Cigánské melodie“. Přes negativní ohlasy ze strany odborné krtiky dosáhly „Cigánské melodie“ velké popularity u čtenářů a později vyšly v několika dalších vydáních. Podnětem k básním s touto tematikou byl Heydukovi jednak pobyt u bratra na Slovensku a také tehdejší módní záliba v romanticky idealizovaných cikánských motivech. Svým charakterem vycházejí básně z lidové poezie, především slovenské, ale také české. Pro básně je příznačný jejich vášnivý výraz a důraz kladený na spojení člověka s přírodou, na bytostný vztah k hudbě a na svobodu jako nejvyšší hodnotu. Básně – a také Dvořákovo zhudebnění - bývají proto často vykládány jako alegorie úsilí o osvobození českého národa z područí habsburské monarchie.

charakteristika zhudebnění

Cigánské melodie patří k vrcholům skladatelovy písňové tvorby. Dvořák v nich dosáhl mnohem přesvědčivějšího propojení vokální složky a klavírního doprovodu než ve svých předchozích písňových cyklech a úspěšně se vyrovnal s deklamační stránkou zhudebnění textu. Básně jsou vybrány a seřazeny podle zákona kontrastu, střídají pestrou paletu nálad a vytvářejí vyvážený koncertní cyklus. Každá píseň je koncipována tak, aby její výraz co nejlépe charakterizoval textovou předlohu. Z hlediska melodiky a harmonie se Dvořák nijak nesnaží napodobovat specificky cikánský folklór, stylizace písní spíše navazuje na obecně lidové rysy textové předlohy. V klavírním partu lze nicméně zaznamenat prvky typické pro nástrojový doprovod slovenských lidových písní, zejména charakteristický způsob hry na cimbál. Z formálního hlediska jsou jednotlivé části cyklu vesměs komponovány jako strofické písně s harmonickými či melodickými odchylkami při opakování slok, případně s přidanou krátkou kodou.

Nejpopulárnější z celého cyklu je píseň čtvrtá, „Když mne stará matka“, uchvacující nádhernou melodickou linií a silným citovým nábojem. Je tvořena dvěma slokami, předehrou, mezihrou a dohrou. Samotné téma se skládá ze dvou osmitaktových period (ve druhé sloce s rozšířeným závěrem) a má neobvyklou rytmickou strukturu: vokální linie je ve dvoučtvrťovém taktu, zatímco klavírní doprovod v taktu šestiosminovém. Píseň patří mezi nejčastěji uváděné písně světového koncertního repertoáru a existuje v nesčetných vokálních a instrumentálních úpravách.