Zlonice

Zanedlouho po ukončení povinné školní docházky vyslal otec mladého Antonína do nedalekých Zlonic, kde měli příbuzné. Dvořák se tak se roku 1853 ve svých dvanácti letech dostal pod dohled zlonického kantora a multiinstrumentalisty Antonína Liehmanna. Z lokálního hlediska vynikající hudebník brzy rozpoznal v mladém Dvořákovi mimořádný talent, a tak ho začal zasvěcovat do základů harmonie a hry na varhany, housle a klavír, později mu také dovolil hrát při mších. V té době vznikaly první Dvořákovy skladatelské pokusy, drobné polky. Protože se Dvořák mnohem víc než čemukoli jinému věnoval hudbě, stále zaostával ve znalosti němčiny, která byla pro něj jako budoucího živnostníka nepostradatelná. Otec ho proto vyslal na rok do České Kamenice (tehdy Böhmisch Kamnitz s převážně německy hovořícím obyvatelstvem) na „handl“, aby se v jazyce zdokonalil. Zde si Dvořák nejen vylepšil své znalosti jazyka, ale také se věnoval hudbě. Seznámil se totiž s místním regenschorim, Franzem Hankem, který ho nechával hrát při mších na varhany v místním kostele. Dvořák se řeznickému řemeslu nikdy nevyučil, neboť Liehmannovi se nakonec podařilo přesvědčit Františka Dvořáka, že mimořádný talent jeho syna zasluhuje soustavnou péči a vzdělání, které může poskytnout jen odborný hudební ústav. Na podzim 1857 se tak šestnáctiletý Dvořák stěhuje do Prahy.