slovanské období

Aby co nejdříve zapomněli na tragické události nedávné doby a také zřejmě kvůli sousedům, kteří hrou na klavír rušili skladatele při práci, přestěhovali se Dvořákovi z ulice Na Rybníčku na novou adresu Žitná 10 (dnes 14), kde zůstali už natrvalo. Následující tři roky (cca 1878–1880) bývají v kontextu Dvořákovy tvorby označovány jako slovanské období. Vyznačují se výrazným příklonem ke kořenům slovanské lidové hudby a zároveň představují jedno z nejplodnějších autorových období. Hudba „okořeněná“ slovanským koloritem byla žádaným artiklem jednak v českých zemích (z vlasteneckých pohnutek), jednak v zahraničí (pro svůj „exotický“ ráz). Během relativně krátkého časového úseku vzniklo velké množství skladeb, mj. další Moravské dvojzpěvy, Serenáda d moll pro dechové nástroje, tři Slovanské rapsodie, řada klavírních skladeb, „Slovanský“ smyčcový kvartet, Česká suita a také první řada proslulých Slovanských tanců. Následuje Symfonie č. 6 D dur, o které dirigent Václav Talich později prohlásil, že jde o dílo naplněné „tepem krve české země“.