1881–1892

Počátek tohoto období je spojený s Dvořákovým rostoucím věhlasem i mimo rámec německy mluvících zemí. Rozhodujícím momentem byl mimořádný úspěch Stabat mater v Londýně, který se stal základním kamenem dvořákovského kultu v Anglii. Řada děl vzniká přímo na objednávku anglických hudebních institucí. Dvořák je v této době zralým, sebevědomým umělcem na vrcholu tvůrčích sil s bohatou paletou vyjadřovacích prostředků, který mistrovsky ovládá všechny složky kompoziční práce. Ve svých skladbách dosahuje ideálního spojení moderního evropského hudebního jazyka se svojí osobitou invencí. Tvoří množství reprezentativních děl všeobecně uznávaných jako vrcholné hudební výtvory své doby. Platí to zejména pro Symfonii č. 7 d moll a Symfonii č. 8 G dur, Klavírní kvintet A dur, kantátu Svatební košile, druhou řadu Slovanských tanců, Mši D dur a Requiem. Pro české Národní divadlo píše operu Jakobín, která se stane jeho druhým nejhranějším jevištním dílem. Na základě Dvořákova mezinárodního renomé je v závěru tohoto období skladateli nabídnuto místo ředitele Národní hudební konzervatoře v New Yorku.