Klavírní kvintet č. 1 A dur, op. 5, B28

Podobně jako jiné Dvořákovy cyklické skladby z počátku sedmdesátých let je i jeho první klavírní kvintet z roku 1872 pouze třívětý. Dvořák si tehdy teprve ujasňoval svůj postoj k tradičnímu čtyřvětému sonátovému cyklu a obvykle spojoval scherzovou a finální větu do jednoho celku. Vedle formální shody však všechna díla z tohoto období sdružuje i podobnost jejich výrazového ladění: romantický patos ve větách prvních, vážnost vět druhých a radostná nálada vět finálních. V klavírním kvintetu se však oproti dřívějším komorním skladbám tematický materiál již více zpevňuje, forma je zřetelnější a plastičtější. Skladba je důkazem slábnoucího vlivu německých novoromantiků na Dvořákovu tvorbu a zároveň je dokladem skladatelovy intenzivní snahy dospět k osobitému pojetí uměleckého projevu, který je již zřetelný zejména v závěrečné větě. Kvintet byl ve své původní verzi poprvé proveden 22. listopadu 1872 v Praze na první z tzv. Hudebních zábav, které pořádal hudební kritik a organizátor Ludevít Procházka. Tato původní verze je dnes neznámá, její rukopis se ztratil ještě za Dvořákova života. Když se skladatel v roce 1887 zabýval revizí svých skladeb z mládí, byl nucen požádat Procházku o opis: „Milý příteli! Pamatujete se ještě na onen kvintet (A-dur) s klavírem, který asi před 14 lety zásluhou Vaší po prvé v Praze hrán byl? Nemohu se nikde dopídit své partitury, jenom vím, že Vy jste si dal onen kvintet opsat a snad jej ještě máte. Kdyby tak bylo, prosil bych Vás snažně mně jej laskavě zapůjčit, dal bych si jej opsat. Nyní tak někdy rád se koukám na své staré hříchy i rád bych tento po dlouhém čase viděl.“ Procházka Dvořákovi svůj opis zapůjčil a skladatel tak mohl v kompozici provést některé retuše a škrty. Za Dvořákova života však již k provedení nedošlo, revidovaná verze se dočkala své premiéry teprve 29. března 1922 v interpretaci posluchačů pražské konzervatoře. K vydání díla tiskem došlo až roku 1959 v rámci souborné kritické edice Dvořákova díla.