1878–1880

V souvislosti se snahami Čechů o národnostní emancipaci docházelo u řady umělců k příklonu k lidové tvorbě. U Dvořáka byly tyto tendence o to přirozenější, že pocházel z venkovského prostředí a s lidovou hudbou byl bytostně srostlý. V souladu s ideou panslavismu, která v tehdejší české společnosti nacházela živou odezvu, rozšířil Dvořák svůj inspirační okruh i na hudbu dalších slovanských národů. Kromě toho zde zapůsobil i vnější podnět: když nakladatel Simrock na základě úspěchu Moravských dvojzpěvů vytušil v neznámém autorovi komerční potenciál, vyzval Dvořáka ke kompozici Slovanských tanců. Jejich fenomenální úspěch podnítil Dvořáka k dalším kompozicím v podobném duchu. Kromě dvou jmenovaných děl v tomto období vznikají Slovanské rapsodie, „Slovanský“ Smyčcový kvartet, Česká suita i mnoho jiných kompozic, které sice přímo nenesou označení „slovanský“ nebo „český“, ale svým charakterem k tomuto zařazení opravňují: Symfonie č. 6 D dur, Koncert pro housle a orchestr a moll aj. Dvořák z lidové hudby nepřejímá konkrétní nápěvy, ale s využitím vlastní invence tvoří svébytná díla na základě jejích charakteristických znaků. Jedná se zejména o vedení melodických hlasů v paralelních terciích nebo sextách, využití tzv. dudáckých kvint v basu, časté exponování tematického materiálu klarinetem (hudební nástroj typický pro české venkovské „muziky“), tzv. moravskou modulaci do spodní sekundy, harmonické kolísání na pomezí stejnojmenné durové a mollové tóniny aj. Počínaje tímto obdobím začleňuje navíc Dvořák do svých kompozic věty nebo i samostatné skladby nazvané „furiant“ a „dumka“. Furiant je český lidový tanec v rychlém tempu s nepravidelným metrem (střídá dvoučtvrťový a tříčtvrťový takt) a dumka je původně ukrajinská písňová forma, jejíž melancholický charakter Dvořák ve většině případů obohacuje o kontrastní rychlý úsek. Kompozice slovanského období rozhodly o Dvořákových prvních úspěších na mezinárodní scéně a dodnes patří k nejhranějším dílům jeho skladatelského odkazu.