Valčíky, op. 54, B101

O kompozici cyklu klavírních valčíků uvažoval Dvořák již v první polovině roku 1879 a zřejmě měly být původně určeny pro domácí provozování. O jejich vydání jednal se svým berlínským nakladatelem Simrockem, který jejich vydání přislíbil a navrhoval, aby místo prostého názvu „Valčíky“ cyklus dostal nějaký originálnější (prodejnější) název, např. „Moravská domácí hudba“. Tento návrh jistě souvisel se stále stoupající mezinárodní oblibou Dvořákových Moravských dvojzpěvů a dalších děl inspirovaných slovanským folklórem. Starší dvořákovská literatura obvykle uvádí, že vznik Valčíků byl podmíněn výzvou časopisu Lumír, který oslovil české skladatele, aby k plesu pořádanému ke 30. výročí založení Národní besedy vytvořili vhodné taneční skladby. Ve skutečnosti byla tato výzva možná teprve konečným podnětem, který Dvořákovi připomněl jeho dřívější záměr. Dvořák během listopadu 1879 zkomponoval sled orchestrálních valčíků se závěrečnou kodou ve vídeňském stylu. Hned si však uvědomil, že skladba obsahuje i prvky, které se k danému účelu příliš nehodí. Vytvořil tedy pro ples novou skladbu, čistě taneční, a nazval ji Pražské valčíky. Původní hudbu přetvořil v osmidílný klavírní cyklus koncertních valčíků. Tyto krátké třídílné skladbičky vědomě oprostil od efektní virtuózní stylizace a ryze dvořákovsky je obdařil osobitým melodickým kouzlem a působivým střídáním nálad. Cyklus vyšel tiskem již v roce 1880 u Simrocka s jednoduchým názevem Valčíky, neboť Dvořák nesouhlasil s označením „České“ nebo „Moravské“ s odůvodněním, že valčík je tanec německý.