Smyčcový kvartet č. 2 B dur, B17

Opusové číslo

Číslo v Burghauserově katalogu

17

Datum vzniku

kolem 1869

Datum a místo premiéry

soukromé provedení: 16. listopadu 1932, Praha
veřejné provedení: 15. září 2021, Praha

Interpret premiéry

soukromé provedení: Ondříčkovo kvarteto
veřejné provedení: Zemlinského kvarteto

První vydání

Státní hudební vydavatelství, 1962, Praha

Základní tónina

B dur

Části / věty

1. Allegro ma non troppo
2. Largo
3. Allegro con brio
4. Finale: Andante – Allegro giusto – Allegro con fuoco

Durata

cca 48 min.

Smyčcový kvartet B dur patří do skupiny tří stylově příbuzných smyčcových kvartetů vniklých kolem roku 1869. Přesné datum jeho vzniku nelze určit, neboť původní partitura se nedochovala (Dvořák ji později zničil) a dílo přežilo jen v nedatovaných opisech partů jednotlivých hlasů, které byly na počátku 20. století objeveny v majetku houslisty a ředitele pražské konzervatoře Antonína Bennewitze. Konec šedesátých a počátek sedmdesátých let je obdobím, ve kterém se Dvořák po první etapě své umělecké tvorby výrazně odklonil od klasických vzorů a veškerý svůj zájem upřel k dílu německých novoromantiků Wagnera a Liszta. Ve svém Kvartetu B dur jako by se pokoušel vytvořit  jakýsi komorní protějšek k obřím wagnerovským partiturám: ani jedna z vět není komponována v nějaké tradiční formě, ale představuje vždy „nekonečný“ hudební tok bez výrazných předělů či návratů jednotlivých úseků. Průběh jednotlivých vět má tak spíše charakter improvizace bez jakýchkoli opěrných bodů, které by umožňovaly se v jeho struktuře orientovat. S tím souvisí povaha tematického materiálu, v němž bychom přehlednou a výraznou melodiku zralého Dvořáka hledali marně. Rozvolněnost formy a způsob rozvíjení tematického materiálu se projevily v celkovém rozsahu kvartetu: více než třičtvrtěhodinová kompozice je druhým nejdelším Dvořákovým komorním dílem. Jeho první známé veřejné provedení se uskutečnilo až roku 2021 v interpretaci Zemlinského kvarteta.