Smyčcový kvartet č. 2 B dur, B17
Opusové číslo
není
Číslo v Burghauserově katalogu
17
Datum vzniku
kolem 1869
Datum a místo premiéry
soukromé provedení: 16. listopadu 1932, Praha
Interpret premiéry
Ondříčkovo kvarteto
První vydání
Státní hudební vydavatelství, 1962, Praha
Základní tónina
B dur
Části / věty
1. Allegro ma non troppo
2. Largo
3. Allegro con brio
4. Finale: Andante - Allegro giusto - Allegro con fuoco
Durata
cca 48 min.
Kvartet B dur patří do skupiny tří stylově příbuzných smyčcových kvartetů vniklých kolem roku 1869. Přesné datum jeho vzniku nelze určit, neboť původní partitura se nedochovala (Dvořák ji později zničil) a dílo přežilo jen v nedatovaných opisech partů jednotlivých hlasů, které byly na počátku 20. století objeveny v majetku houslisty a ředitele pražské konzervatoře Antonína Bennewitze. Konec šedesátých a počátek sedmdesátých let je obdobím, ve kterém se Dvořák po první etapě své umělecké tvorby výrazně odklonil od klasických vzorů a veškerý svůj zájem upřel k dílu německých novoromantiků Wagnera a Liszta. Dvořák jakoby se pokoušel vytvořit ve svém kvartetu B dur jakýsi komorní protějšek k obřím wagnerovským partiturám: ani jedna z vět není komponována v nějaké tradiční formě, ale představuje vždy „nekonečný“ hudební tok bez výrazných předělů či návratů jednotlivých úseků. Průběh jednotlivých vět má tak spíše charakter improvizace bez jakýchkoli opěrných bodů, které by umožňovaly se v jeho struktuře orientovat. S tím souvisí povaha tematického materiálu, v němž bychom přehlednou a výraznou melodiku zralého Dvořáka hledali marně. Rozvolněnost formy a způsob rozvíjení tematického materiálu se projevily v celkovém rozsahu kvartetu: více než třičtvrtěhodinová kompozice je druhým nejdelším Dvořákovým komorním dílem. Kvartet B dur pravděpodobně nebyl nikdy veřejně proveden, je však k dispozici v několika nahrávkách.