Nokturno H dur, op. 40, B48a

Jedná se původně o pomalou větu Andante religioso ze Smyčcového kvartetu e moll z roku 1870. Dvořák ji později vložil jako volnou větu do Smyčcového kvintetu G dur. Ani tam se však neuplatnila natrvalo a Dvořák ji roku 1883 do třetice přepracoval ve skladbu nazvanou Nokturno. Existuje ve třech verzích: pro orchestr (B47), pro housle a klavír (B48) a pro čtyřruční klavír (B48b). Jedná se o hudbu vážné nálady s téměř neměnným výrazem v celém rozsahu svého trvání. Nekonečná melodie v horním hlase postupuje v nevelkých melodických krocích nad monotónním doprovodem v osminových hodnotách a nad basovou prodlevou hlubokého fis. Tato kombinace výrazových prostředků propůjčuje celé větě téměř hypnotizující účinek.