dětství

V hudbě všechny daleko převyšoval, a tak ho otec svěřil nelahozeveskému učiteli a hudebníkovi Josefu Spitzovi, aby synovy vlohy dále rozvíjel. Mladý Dvořák brzy zvládl hru na housle a obveseloval společnost při vesnických tancovačkách a časem absolvoval i své první sólové vystoupení jako houslista v kostele v nedalekém Vepřku. Dvořákovo dětství však bylo přece jen úzce spjato především s vypomáháním v otcově živnosti a s přípravou na její převzetí. K tomu patřily také návštěvy trhů v okolí, kam otec se synem chodili vybírat dobytek. Podle pozdějšího vlastního vyprávění vedl jednou mladý Dvořák z jarmarku na provazu divoké dobytče, které ho dovláčelo až do rybníka. Tehdy se prý v pláči zařekl, že řezníkem nikdy nebude. Do té doby také spadá Dvořákovo seznámení s lokomotivami, jeho pozdějším celoživotním zájmem. Když mu bylo devět let, byl svědkem budování železniční trati, která vedla právě přes Nelahozeves. V létě 1851 pak vsí projela první parní lokomotiva, vrchol tehdejšího technického umu. Lze se domnívat, že právě tyto dojmy z dětství podnítily jeho budoucí zaujetí vším, co souviselo s moderní dopravou.