Symfonie „Oceán“ („Neptun“), B420

V roce 1893 během pobytu ve Spojených státech amerických Dvořák uvažoval - zřejmě podnícen zážitkem z plavby přes Atlantik - o kompozici programní symfonie s názvem "Oceán". Měla prý začínat akordem c-e-gis hraným ve fortissimu trombóny (stejný souzvuk vydávaly lodní sirény v newyorském přístavu při odplouvání lodí) a její čtyři věty měly hudebními prostředky líčit plavbu přes oceán. První věta měla nést označení "Neptun"  jako odkaz na starořímského boha moří a oceánů a podle skladatelových poznámek měla vyjadřovat "klid a důvěru". Druhá věta, Scherzo, měla představovat "tance a radovánky na lodi". Třetí věta měla být koncipována jako "chorál" s variacemi, závěrečná věta pak měla líčit "bouři a klid a šťastný návrat na zem". Symfonie nebyla nikdy realizována.