Stabat mater, op. 58, B71 | Text
| Stabat Mater dolorosa iuxta crucem lacrimosa dum pendebat Filius. Cuius animam gementem contristatam et dolentem pertransivit gladius. O quam tristis et afflicta fuit illa benedicta Mater unigeniti. Quae moerebat et dolebat pia Mater, cum videbat Nati poenas inclyti. Quis est homo, qui non fleret Christi Matrem si videret in tanto supplicio? Quis non posset contristari Christi Matrem contemplari dolentem cum Filio? Pro peccatis suae gentis vidit Iesum in tormentis et flagellis subditum. Vidit suum dulcem Natum moriendo, desolatum dum emissit spiritum. Eia Mater, fons amoris me sentire vim doloris fac, ut tecum lugeam. Fac, ut ardeat cor meum in amando Christum Deum ut sibi complaceam. Sancta Mater, istud agas Crucifixi fige plagas cordi meo valide. Tui Nati vulnerati tam dignati pro me pati poenas mecum divide. Fac me vere tecum flere Crucifixo condolere donec ego vixero. Iuxta crucem tecum stare te libenter sociare in planctu desidero. Virgo virginum praeclara mihi iam non sis amara fac me tecum plangere. Fac, ut portem Christi mortem passionis fac consortem et plagas recolere. Fac me plagis vulnerari Cruce hac inebriari ob amorem Filii. Inflammatus et accensus per te, Virgo, sim defensus in die iudicii. Fac me Cruce custodiri morte Christi praemuniri confoveri gratia. Quando corpus morietur fac, ut animae donetur Paradisi gloria. Amen. | Vedle kříže matka stála, hořké slzy prolévala, neboť na něm visel syn. Její duši zarmoucenou, nářku plnou, utrápenou, pronikl meč bolesti. Ó, jak smutná, otřesená, byla ona požehnaná Matka syna Božího. Co cítila, jak trpěla Svatá matka, když viděla rány syna slavného. Kde je člověk, jenž zadrží pláč, když vidí matku Boží v takovém ponížení? Kdo nechápe její smutek, necítí, co matka Krista trpí spolu se synem? Hle, pro hříchy lidstva všeho vidí v mukách syna svého, jak je krutě bičován. Vidí svoje drahé dítě v umírání opuštěné, když vydechne naposled. Ejhle matko, lásky zdroji, dej mi cítit bolest svoji, dej mi s tebou prožít žal. Dej, ať srdce moje hoří láskou ke Kristu a k Bohu, abych se mu podobal. Svatá matko, rány svého Syna ukřižovaného pevně vbij do srdce mého. Tvého syna zraněného, i pro mě umučeného rány se mnou rozděluj. Dej mi s tebou zaplakat, s ukřižovaným bolest znát, dokud tady budu žít. Vedle kříže s tebou stát, k tvému nářku se přidat, po tom toužím nejvíce. Panno panen přeslavná, buď mi vždy nakloněna, nech mě s tebou naříkat. Dej, ať s tebou smrt Kristovu znovu na sobě nést mohu, rány jeho prožívat. Bolest jeho, utrpení, dej i křížem opojení, až do krve zraněn být. Plameny týrán a ohněm tebou Panno, ať jsem chráněn v onen hrozný soudu den. Kéž jsem vždy ochráněn křížem, jak hradbou obklopen Kristem a podpírán milostí. Po smrti pak mého těla dopřej, aby duše směla vejít v ráje království. Amen. |