Sonáta a moll pro housle a klavír, B33

Sonáta a moll pro housle a klavír vznikla ve skladatelových dvaatřiceti letech, počátkem roku 1873. V dobovém tisku se dochovaly informace o premiérovém provedení druhé věty 19. března 1874 na koncertu Umělecké besedy i o prvním uvedení celého díla 22. ledna 1875 v interpretaci houslisty Josefa Markuse a klavíristy Josefa Jiránka. Sonáta měla tři věty, přičemž poslední z nich byla pokusem o spojení tradiční scherzové a závěrečné věty. Podle dobových ohlasů se zdá, že byla odvážně koncipována také po stránce harmonické. Přibližný dojem o charakteru díla si snad lze udělat na základě Symfonie č. 3 Es dur, která vzikla v bezprostřední blízkosti sonáty a vyznačuje se obdobným formálním rozvržením vět. Kritika sice dílu vytýkala "nedostatek přísné formy sonátové", ale jinak nešetřila chválou nad celkovým dojmem: "Jisto jest, že tato skladba zaujímá v moderní literatuře houslové vůbec jedno z nejčestnějších míst a nemine se hlubokým účinkem." Dílo, které by mohlo být významným dokladem této důležité fáze Dvořákova tvůrčího vývoje, je bohužel nezvěstné.