Písně na slova z Rukopisu královédvorského, op. 7, B30
Opusové číslo
7
Číslo v Burghauserově katalogu
30
Datum vzniku
č. 2: 2. února 1872
č. 1 a 3-5: 14. září – 21. září 1872 (revize 1879)
č. 6: ?
Datum a místo premiéry
č. 3: 24. dubna 1873, Jindřichův Hradec
č. 5: 21. dubna 1874, Praha
celý cyklus: ?
Interpret premiéry
č. 3: ?
č. 5: Marta Procházková, Karel Slavkovský
celý cyklus: ?
První vydání
č. 3: Dalibor, 7. března 1873
celý cyklus: Emanuel Starý, 1873, Praha
Autor textu
Václav Hanka
Části / věty
1. Zezhulice
2. Opuščená
3. Skřivánek
4. Róže
5. Kytice
6. Jahody
Durata
cca 16 min.
Zhudebněním básní z Rukopisu královédvorského se Dvořák připojil k řadě umělců, kteří se nechali tímto geniálním podvrhem inspirovat pro vlastní tvorbu. V době, kdy Dvořák skladbu komponoval, však byly ještě Rukopisy považovány za pýchu českého národního písemnictví, a jejich zhudebnění tak lze považovat za výraz skladatelova vlasteneckého smýšlení. Dílo vzniklo v roce 1872 a je důležitým dokladem vývoje skladatelova kompozičního stylu: jedná se o jednu z prvních kompozic, v nichž Dvořák opouští inspirace německým novoromantismem a nachází vlastní cestu k osobitému hudebnímu vyjádření. Dvořák zhudebnil všech šest milostných básní Rukopisu a využil přitom bohatou škálu kompozičních postupů: první tři písně mají strofický charakter, druhá trojice je prokomponovaná; některé z písní (zejména Jahody) se svým charakterem blíží lidové písni, jiné pracují s výraznou zvukomalbou v rovině klavírního doprovodu (imitace hlasu kukačky v písni Zezhulice); některé písně (zejména Kytice) jsou vybudovány na základě odvážného harmonického plánu. Posledně jmenovaný aspekt také Dvořákovi vytýkala dobová kritika, podle níž se jedná o „nemístné modernizování“ starobylých textů. Tyto písně se staly vůbec prvním Dvořákovým tištěným dílem: píseň Skřivánek vyšla 7. března 1873 jako příloha 10. čísla časopisu Dalibor a dva měsíce nato vyšel celý cyklus v pražském nakladatelství Emanuela Starého.