Mazurky, op. 56, B111

Cyklus šesti klavírních mazurek z června 1880 spadá do období, ve kterém se skladatel díky četným objednávkám od hudebních nakladatelství věnoval se zvýšenou intenzitou klavírní tvorbě. Cyklem mazurek se Dvořák zařadil ke skladatelům, kteří svým uměleckým zpracováním proslavili polský národní tanec. Dvořákovo jméno mezi nimi zaujímá jedno z předních míst, neboť toto dílo patří jak po hudební stránce tak i z hlediska nástrojové stylizace k jeho nejzdařilejším klavírním skladbám. Vychází z vysoce idealizovaného pojetí tohoto polského tance, tak jak jej ve svém díle kodifikoval Fryderyk Chopin: jedná se o malé hudební básně, které všechny zachovávají charakteristické rytmické prvky, ale každá z nich přináší odlišnou náladu. Před vydáním díla Dvořák vyřadil čtvrtou mazurku a nahradil ji zcela novou, vytvořenou z tematického materiálu prvního čísla z cyklu Eklogy. Z tohoto díla, které nepovažoval za vhodné k vydání tiskem, Dvořák převzal také opusové číslo 56, pod kterým Mazurky vyšly ještě téhož roku u nakladatelství Bote & Bock.