Three Modern Greek Poems, Op. 50, B84a, B84b | Text

I. Koljas

Na vysoké skále
sama sedí matka Koljova,
se slunečkem vádu vede,
vádu vede s jasným měsíčkem:
Slunce moje, zlaté slunce,
poutníčku můj na nebi,
nevidělos někde Kolja,
mého Kolja z Vytyny?
Tvého Kolja,
toho chytli a budou ho věšeti.
Tisíc Turků před ním kráčí,
tisíc Turků pozadu,
dva tisíce s každě strany
a tvůj Koljas vprostředku,
a byl bledý jako citron,
jako zvadlé jablíčko.
K Ali pašeti ho vedli,
dostavili k pašeti.
Zdaleka ho pozdravuje
a pak zblízka povídá:
Bůh tě pozdrav, Ali paše!
Bud' mi vítán, Koljo můj!
A hned obrátil se k sluhům,
takto sluhům poručil:
Vařte kávu Koljovi
a čibuk mu zapalte,
přineste mu tamburinu,
by nám píseň zazpíval,
kolik Turků, bulukbašat,
kolik Turků na tom světě zavraždil.
Koljas mu odpověděl, takto pravil pašeti:
Zavraždil jsem tisíc Turků,
bulukbašat osmero, a tys přece po tu
dobu rukám mojim vyváznul.
Tu hned meče uchopil se,
rázem jemu hlavu st'al.

II. Nereidy

Devatero tisíc ovcí,
devět bratří páslo je,
pět jich vyšlo za hubičkou,
tři za láskou upřímnou;
jediný jen Janis zůstal,
zůstal u svých oveček.
Dobře ovce ošetřuje,
pilně k stádu přihlíží;
a pořád mu matka praví,
pořáde mu domlouvá:
Dej si pozor, Jene, střež se,
jářku, milý Jeníčku!
Nelez na strom o samotě nechod' dolů do polí,
také nechod' dolů k řece,
na píšt'alu nehraj tam;
víš, jak se tam shromažd'ují
Nereidy ze řeky.
Ale Jeník neposlechl na slova své matičky,
vylez' na strom o samotě a šel dolů do polí,
také dolů na břeh řeky,
na píšt'alu si tam hrál.
Přišly, hned se shromáždily
Nereidy ze řeky:
Zahraj nám, zahraj nám,
Jeníčku, zahraj,
Zahraj nám, zahraj nám,
zahraj na svou píšt'alu.
Chceš mít peněz, aj,
tu vezmi, chceš mít krásné perličky,
chceš nejhezčí z toho kola,
nejkrásnější na světě?
Ani nechci vašich peněz, ani vašich perliček,
ani nechci nejhezčí z vás,
nejkrásnější na světě;
chci jen svoji Evdokii co tak zpívá líbezně,
krásně zpívá na úsvitě,
ptáčky budí ze spaní.

III. Žalozpěv Pargy

Tré ptáků letí z Prevezy,
do Pargy přiletěli;
i hledí jeden v cizinu a druhý do Jannaky,
a třetí - černý jako noc,
ten naříká, i praví:
Ó Pargo, Turci houfem jdou,
již svírají tě Turci,
i netáhnou sem do boje,
než zradou tebe vezmou;
ne vezír tebe pokořil,
ne četná jeho vojska;
vždy prchali jak zajíci
před paržskou zbraní Turci,
i Ljapidové nechtěli se v poli s tebou bíti,
neb hrdiny máš jako lvy a ženy bohatýrské,
jimž prach je jako omastek a koule denním chlebem.
Za peníz Kristus prodán byl,
za peníz tebe dali.
Své dítky, matky,
vezměte, vy popi, svoje svaté,
zbraň odložte, vy junáci,
a zahod'te pušky své a v šíř a hloubi kopejte,
své hroby vykopejte,
a každou kůstku hrdinskou svých otců vyhrabejte,
by Turek po těch nešlapal,
jichž nikdy, nikdy nepokořil.