interpretační aktivity Antonína Dvořáka

Osobnost a dílo Antonína Dvořáka k sobě již více než sto let poutá mimořádnou pozornost posluchačů, interpretů a muzikologů. Zaměříme-li se však na tento zájem pozorněji, ukazuje se, že Dvořákovo rozsáhlé a mnohotvárné skladatelské dílo mnohdy zastiňuje další oblasti jeho tvůrčí činnosti. Kromě Dvořákovy role pedagogické unikají dlouhodobě pozornosti především skladatelovy aktivity interpretační. Téma „Dvořák interpret“ přitom zdaleka není jen okrajovou záležitostí, a to hned z několika důvodů:

1. Samotná četnost skladatelových vystoupení v úloze interpreta jasně ukazuje, že nelze hovořit jen o několika příležitostných akcích, ale o dlouhodobém působení na tomto poli v časovém rozpětí přibližně čtvrtstoletí.
2. Vzhledem ke skutečnosti, že v naprosté většině případů skladatel interpretoval svá vlastní díla – a mnohá z nich v premiéře –, lze hovořit přímo o autorově záměru nastolit jejich určitý prováděcí kánon.
3. Značné procento Dvořákových dirigentských vystoupení se odehrálo v zahraničí, což přispělo nejen k tamnímu prosazení Dvořáka skladatele, ale soudobé české hudby vůbec.
 

Dvořákova interpretační činnost přinesla významný vklad do historie reprodukce hudby v českých zemích v poslední třetině 19. století. Zatímco v řadě evropských metropolí jako Vídeň či Londýn lze již po celé 19. století sledovat zaběhlý a ustálený koncertní provoz, pro Prahu je příznačná výrazná disproporce mezi relativně bohatým děním v oblasti operního divadla a nedostatečnou kvalitou i kvantitou koncertního života, který minimálně do 80. let živořil na okraji zájmu diváků i interpretů.
Tento stav, determinovaný tehdejší společensko – politickou situací, se podařilo zvrátit až koncem století a Dvořákovy aktivity měly na tomto procesu významný podíl. Podobně se tento skladatelův vliv projevil i mimo hlavní město, a to díky Dvořákovu dlouhodobému působení na hudební život řady českých a moravských měst. Skladatelovy opakované zájezdy, spojené s interpretací vlastních děl, představovaly mimořádný přínos pro publikum, které se k vysoké kultuře dostávalo nepoměrně obtížněji než obyvatelé metropole.

Nelze také opomenout dramaturgickou rovinu Dvořákových vystoupení. Na rozdíl od tehdy běžné zvyklosti utvářet programy koncertů z jakési „směsi“ oblíbených melodií různých autorů, koncerty Dvořákovy přinášely vyšší dramaturgickou úroveň a přispěly tak ke zvyšování nároků na recepci hudebního díla. Častým uváděním premiér a následných četných repríz svých klíčových děl položil Dvořák základ interpretačnímu stylu provádění vlastního skladatelského odkazu. Kořeny „talichovské“ interpretace, která je dnes často považována za vzorovou, tak lze nalézt přímo u samotného autora.

Značné procento Dvořákových vystoupení se odehrálo v zahraničí. Osobní přítomnost skladatele a jeho přímá účast na provedení díla byly jistě velmi atraktivní a dokázaly mnohem účinněji přitáhnout pozornost i k samotné hudbě. Dvořák navíc v cizině s oblibou zdůrazňoval své češství, a lze tak s nadsázkou říci, že byl i jakýmsi velvyslancem české hudby, z čehož zpětně profitovali také další domácí autoři či interpreti.

Následující přehledy přinášejí přehled Dvořákových vystoupení v roli dirigenta, klavíristy, violisty a varhaníka. Seznam nezahrnuje Dvořákova angažmá v Komzákově kapele, v orchestru Cecilské jednoty a v orchestru Prozatímního divadla, v nichž působil jako orchestrální violista (tedy nikoli jako sólový hráč).