dvořákovy výroky

z dopisu Bohumilu Fidlerovi, 9. 1. 1886:

"Velectěný pane!

Musím se Vám upřímně vyznat, že i Váš ctěný list mě poněkud zarazil, a to sice pro jeho příliš velikou devótnost a pokoru a že to vypadá, jako byste mluvil k nějakému polobohu, za co jsem se ovšem nikdy neměl, nemám a nebudu mít. Jsem docela prostý český hudebník, nemilující takové přepínavé ponižování, a vzdor tomu, že jsem se ve velkém hudebním světě dosti pohyboval, zůstanu přec jen tím, čím jsem byl – prostým českým muzikantem."
 

z Dvořákovy přednášky na pražské konzervatoři:

"Mít krásnou myšlenku, to není nic tak zvláštního. Myšlenka přijde sama sebou a je-li pěkná a veliká, není to zásluhou člověka. Ale pěkně myšlenku provést a něco velikého z ní udělat, to je právě to nejtěžší, to je právě - umění!"  

z novinového rozhovoru:

"Gluck prý tvrdil, že má svoji operu hotovou v hlavě, ještě než ji napíše. Nevím, je-li to pravda, do jisté míry shledávám však toto tvrzení u sebe správným. Činím si vždy náčrty, které obsahují vše podstatné pro moji motivickou práci, pro zamýšlený hudební výraz. Moje fantazie potřebuje být podnícena, ale pak už mne strhuje sama. Pracuji poměrně málo, jen dopoledne. Nepracuji dlouho, neboť když pracuji, dělám věc v jednom tahu. Neunavuje mne to." 

z dopisu Josefu Boleškovi 15. 1. 1895:

"Všecko není pro každého a každý ne pro všecko..."

před Rafaelovou Madonou v londýnské Národní galerii:

"Vidíte, tohleto je Mozart. Je to tak krásně komponováno. Ta krajina za tím trůnem, člověk neví, proč tam je, ale je to krásné a musí to tak být. To vám mají v Bruselu obrazy od Breughela, kolosální obrazy, ty člověka zrovna zdrcují, člověk zrovna vidí, jak je maličký. A to je Beethoven."

před Niagarskými vodopády:

"Kakra, to bude symfonie v h moll!"

vzpomínka na slavnostní ceremoniál při udělení čestného doktorátu v Cambridge:

"Já ty slavnosti nemám rád! A když se stane, že na nějaké musím být, jsem jako na jehlách. Nikdy nezapomenu, jak mi bylo, když mne v Anglii povýšili na doktora: samá ceremonie a samý doktor! Všechny obličeje byly vážné a zdálo se, že žádný nezná mluvit jinak než latinsky! Poslouchal jsem napravo i nalevo a nevěděl jsem, koho mám poslouchat. A když jsem poznal, že mluví ke mně, byl jsem jako opařený a styděl jsem se, že neumím latinsky. Ale když si na to dneska vzpomenu, musím se smát a myslím si, že zkomponovat Stabat mater je přece jenom víc, než umět latinsky..."

z Dvořákovy přednášky na pražské konzervatoři:

"Mozart je sluníčko!"

z dopisu Fritzi Simrockovi 10. 9. 1885:

"Doufejme, že národy, které mají a reprezentují umění, nikdy nezahynou, byť by byly sebemenší. Promiňte mi to, ale chtěl jsem Vám jen říci, že umělec má také vlast, pro niž musí mít pevnou víru a vřelé srdce."

vzpomínka na studia na varhanické škole: 

"Na varhanické škole všechno páchlo plesnivinou. I varhany! Kdo se chtěl něčemu naučit, musil umět německy. Kdo znal dobře německy, mohl být primus a kdo neznal, nemohl být primus. Já jsem znal německy špatně a i když jsem něco věděl, nedovedl jsem to dobře říct. Moji spolužáci se na mne dívali skrz prsty a za zády se mi smáli! Když se dozvěděli, že komponuju, říkali si mezi sebou: ,Podívejte se na toho Dvořáka! Jestlipak víte, že taky komponuje?!‛"

z dopisu Aloisi Göblovi, 31. 12. 1884:

"Právě dnes jsem ukončil druhou větu Andante mé nové symfonie a jsem při práci té opět šťastným a blaženým, jako až doposud vždy bylo, a dá Bůh, že i dále bude, neb mým heslem jest a bude:

Bůh, láska, vlast!

A to jedině vede k šťastnému cíli!..."

z dopisu Emilu Kozánkovi, 12. 10. 1892:

"I ta božská příroda potřebuje své diminuendo a morendo, aby se opět oživila a vzepnula ku velkému crescendu a dosáhla opět své síly a výše v mohutném ff."

óda na lokomotivu:

"Je složena z tolika částí, z tolika rozličných dílů a každý má svou důležitost, každý je na svém místě. I ten nejmenší šroubek je na svém místě a něco drží! Všechno má svůj účel a úlohu a výsledek je ohromný. Takovou lokomotivu dají na koleje, dají do ní uhlí a vodu, jeden člověk pohne malou pákou, velké se začnou hýbat a třebaže vagony mají váhu pár tisíc metrických centů, lokomotiva s nimi utíká jako zajíc. Všechny svoje symfonie bych za to dal, kdybych byl vynašel lokomotivu!"