Te Deum, op. 103, B176

Opusové číslo

103

Číslo v Burghauserově katalogu

176

Datum vzniku

25. června – 28. července 1892

Datum a místo premiéry

21. října 1892, New York

Interpret premiéry

sóla: Clémentine de Vere, Emil Fischer; Metropol Orchestra, dirigent Antonín Dvořák

První vydání

Simrock, 1896, Berlín

Text

Latinský liturgický

Instrumentace

2 flétny, 2 hoboje, 1 anglický roh, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny, 1 tuba, tympány, velký buben, činely, triangl, varhany, housle, violy, violoncella, kontrabasy + smíšený sbor + sóla (soprán a bas)

Části / věty

1. Allegro moderato, maestoso (att.)
2. Lento maestoso (att.)
3. Vivace (att.)
4. Lento

Durata

cca 21 min.

okolnosti vzniku

Tři měsíce před Dvořákovým odjezdem do Spojených států požádala skladatele prezidentka newyorské konzervatoře Jeannette Thurberová o nové dílo. Mělo se jednat o kantátu, se kterou by se Dvořák uvedl na americké půdě a zároveň měla být vhodná k provozování v rámci oslav 400. výročí objevení Ameriky připadající právě na říjen 1892. Vhodný anglický text ke kantátě slíbila brzy poslat. Když se ale již značně přiblížila doba odjezdu a stále nic nepřicházelo, rozhodl se Dvořák vytvořit kantátu na text, který mu byl doporučen jako alternativa, liturgický chvalozpěv k oslavě boží, latinský hymnus Te Deum laudamus. (Teprve v době, kdy již na kompozici pracoval, obdržel původně slibovaný text, jímž byla báseň Americký prapor amerického básníka Josepha Rodmana Drakea. Později ji rovněž zhudebnil).

charakteristika

Kantáta pro smíšený sbor, orchestr a dva sólové hlasy (soprán a bas) má slavnostní, vznosný a jásavý charakter, její čtyři části vycházejí z formálního uspořádání klasické symfonie. Dílo je myšlenkově sjednoceno citacemi některých hlavních témat ve všech čtyřech částech a také tím, že hudba v závěru tematicky čerpá z dílu úvodního. Třebaže se jedná o text náboženský, pracuje s ním Dvořák velmi „světsky“ a používá řadu postupů v duchovní hudbě přinejmenším neobvyklých (téměř barbarský nástup sólových tympánů v úvodu). Jedna z nejefektnějších Dvořákových skladeb představuje počátek skladatelova tzv. amerického období, přestože byla celá zkomponována ještě na české půdě. Zdá se, že Dvořák dílo záměrně stylizoval „americky“, alespoň do té míry, do jaké mu to umožňovaly jeho tehdejší omezené znalosti americké hudební kultury. Lze to postřehnout zejména ve třetí větě, jejíž výrazně rytmizované téma na pozadí ostinátního doprovodu má mnoho společných rysů s indiánským folklórem, který měl Dvořák možnost poznat roku 1879 v Praze při vystoupení skupiny Irokézů.

premiéra a další provedení

Premiéra díla se uskutečnila 21. října 1892 v newyorské Carnegie Hall za účasti dvousetpadesátičlenného sboru pod Dvořákovou taktovkou. První české provedení se odehrálo 23. a 24. dubna 1898 v Olomouci, rovněž za Dvořákova řízení. K vydání díla tiskem došlo až roku 1896 u berlínského vydavatelství Simrock. Hned nato bylo Te Deum uvedeno  s úspěchem také v Anglii, 3. prosince 1896 v Londýně s dirigentem Georgem Henschelem.