te deum
|
opusové číslo
|
103
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
176
|
|
datum vzniku
|
25. 6. - 28. 7. 1892
|
|
datum a místo premiéry
|
21. 10. 1892, New York
|
|
interpret premiéry
|
sóla: Clémentine de Vere, Emil Fischer, Metropol Orchestra, dir. Antonín Dvořák
|
|
text
|
latinský liturgický
|
|
části / věty
|
1. Allegro moderato, maestoso (att.)
2. Lento maestoso (att.)
3. Vivace (att.)
4. Lento
|
|
durata
|
cca 21 min.
|
Tři měsíce před Dvořákovým odjezdem do Spojených států požádala skladatele prezidentka newyorské konzervatoře, Jeanette Thurberová, o nové dílo. Mělo se jednat o skladbu, se kterou by se Dvořák uvedl na americké půdě a zároveň měla být vhodná k provozování v rámci oslav 400. výročí objevení Ameriky připadající právě na říjen 1892. Vhodný anglický text ke kantátě, kterou toto dílo mělo být, slíbila brzy poslat. Když se ale již značně přiblížila doba odjezdu a stále nic nepřicházelo, rozhodl se Dvořák pustit se do kantáty na text, který si sám vybere. Volba padla na liturgický chvalozpěv k oslavě boží, latinský hymnus Te Deum laudamus. Třebaže se jedná o námět náboženský, pracuje Dvořák s námětem velmi "světsky", používá řadu postupů v duchovní hudbě přinejmenším neobvyklých (téměř barbarský nástup sólových tympánů v úvodu aj.). Kantáta má slavnostní, vznosný a jásavý charakter, její čtyři části vycházejí z formálního uspořádání klasické symfonie. Je sjednocena citacemi některých hlavních témat ve všech čtyřech částech a také tím, že hudba v závěru tematicky čerpá z úvodního dílu. Jedna z nejefektnějších Dvořákových skladeb představuje počátek skladatelova tzv. "amerického" období.

.jpg)