svatební košile 

Celé dílo neztrácí homogenitu díky použití motivu sestupné kvinty prolínající se jednotlivými částmi. Dvořákovo zhudebnění se vyznačuje absolutním pochopením textu a dokonalým splynutím s verši v jedinečný celek. Působí dojmem, že jiné řešení hudebního zpracování by ani nebylo možné. Pro kantátu Svatební košile je příznačný její dramatický výraz, mimořádně invenční melodika a svérázná rytmičnost. Skladba bezesporu patří k vrcholným kreacím skladatelovy tvůrčí geniality.

Na Svatebních košilích si Dvořák velice zakládal, neboť byly určeny pro významný hudební festival v Birminghamu. Během práce na kantátě psal skladatel v dopise svému příteli A. Göblovi: "Cítím se tak velice šťastným, že se mi má nová práce velmi dobře daří; tento týden hodlám být se skicou hotov a ostatní pak půjde jako na drátku. Děkuji Bohu, že mě i tentokráte můj strážný genius neopustil; a jak by také jinak, vždyť ho mám tak rád. Myslím (a budete vidět, že se neklamu), že dílo to veškeré mé skladby v každém ohledu předčí, ani Stabat nevyjímaje. Jenom prosím Vás, nikomu se o tom nezmiňujte, vypadalo by to tak jako asi samochvála, a to bych nerad, vždyť mě znáte."

Před uvedením v Anglii byla nejdříve kantáta za řízení autora hrána v Plzni. Provedení na birminghamském festivalu se pak stalo dalším triumfem pro Dvořákovu hudbu v zahraničí, úspěch překonal veškerá skladatelova očekávání. 

z Dvořákova dopisu příteli J. Zubatému:
"Bylo to skutečně velkolepé. Zvítězil jsem nad všemi ostatními a některé listy praví, že v Birminghamu žádný skladatel dosud takového úspěchu nedosáhl... Obecenstvo bylo přímo elektrizováno. Již po arii Albanky [sopranistka Emma Albani] byl veliký potlesk, pak to neustále rostlo až ke konci. Byl Vám to rámus! To neustálé volání a křičení "Dvorak" nemělo konce. Orchestr, sbor i obecenstvo jásalo. Dámský sbor mě obklopil a všichni mi chtěli tisknout ruce a gratulovat mi. Nevěděl jsem, co se se mnou děje..."