česky | English

svatební košile

OPUSOVÉ ČÍSLO 69
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU 135
DATUM VZNIKU 26. května - 27. listopadu 1884
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY 28. března 1885, Plzeň
INTERPRET PREMIÉRY Berta Schmidtová-Smetanová - Dívka, Alois Schmidt - Umrlec, Hugo Krtička - Vypravěč, orchestr 35. pěšího pluku, plzeňský Hlahol, dir. Antonín Dvořák
1. VYDÁNÍ Novello, Ewer & Co., 1885, Londýn
TEXT Karel Jaromír Erben
INSTRUMENTACE 1 pikola, 2 flétny, 2 hoboje, 1 anglický roh, 3 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy,
2 trubky, 3 pozouny, 1 tuba, tympány, triangl, tam-tam, zvony, harfa, housle, violy, violoncella, kontrabasy + smíšený sbor + sóla (soprán, tenor, bas)
ČÁSTI / VĚTY
  - předehra
  1. Coro („Už jedenáctá odbila“)
  2. Soprano solo („Žel bohu, žel, kde můj tatíček?“)
  3. Tenore e Basso solo e Coro („Pohnul se obraz na stěně“)
  4. Duetto. Soprano e Tenore solo („Hoj, má panenko, tu jsem již!“)
  5. Basso solo e Coro („Byla noc, byla hluboká“)
  6. Basso solo e Coro („A on tu napřed skok a skok“)
  7. Duetto. Soprano e Tenore solo („Pěkná noc, jasná“)
  8. Basso solo e Coro („Knížky jí vzal a zahodil“)
  9. Basso solo e Coro („A on vždy napřed - skok a skok“)
10. Duetto. Soprano e Tenore solo („Pěkná noc, jasná v tento čas“)
11. Basso solo e Coro („A byla cesta nížinou“)
12. Duetto. Soprano e Tenore solo („Pěkná noc, jasná v tu dobu“)
13. Basso solo e Coro („Tu na planině široké“)
14. Duetto. Soprano e Tenore solo („Hoj, má panenko, tu jsme již“)
15. Basso solo e Coro („Skokem přeskočil ohradu“)
16. Basso solo e Coro („A tu na dvéře: buch, buch, buch!“)
17. Soprano solo („Maria Panno, při mně stůj“)
18. Basso solo e Coro („A slyš, tu právě nablízce“)
OSOBY Dívka - soprán
Umrlec - tenor
Vypravěč - bas
DURATA cca 1 hod. 20 min.

    


okolnosti vzniku

Roku 1883 obdržel Dvořák z Anglie výzvu ke zkomponování velkého vokálně instrumentálního díla, které by mohlo být uvedeno na hudebním festivalu v Birminghamu. Dvořák objednávce vyhověl. Své libretistce Marii Červinkové-Riegrové se zmiňoval o záměru zkomponovat oratorium na námět z českých dějin. Uvažoval např. o postavě sv. Václava nebo Jana Husa, ale nakonec se obrátil k literárnímu dílu K. J. Erbena, z jehož Kytice si vybral baladu Svatební košile. Na díle pracoval od dubna do listopadu 1884 a hned v následujícím roce byla kantáta vydána vydavatelstvím Novello.
 

Antonín Dvořák příteli Aloisi Göblovi:

Cítím se tak velice šťastným, že se mi má nová práce velmi dobře daří; tento týden hodlám být se skicou hotov a ostatní pak půjde jako na drátku. Děkuji Bohu, že mě i tentokráte můj strážný genius neopustil; a jak by také jinak, vždyť ho mám tak rád. Myslím (a budete vidět, že se neklamu), že dílo to veškeré mé skladby v každém ohledu předčí, ani Stabat nevyjímaje. Jenom prosím Vás, nikomu se o tom nezmiňujte, vypadalo by to tak jako asi samochvála, a to bych nerad, vždyť mě znáte."



 program k premiéře v Plzni


podpisy účinkujících z
provedení v Birminghamu 

charakteristika

Erbenova báseň, která vykazuje výraznou tematickou podobnost s baladou Lenora německého básníka Gottfrieda Augusta Bürgera, má dramatický děj s mnoha vyostřenými situacemi, které nabízejí mnohotvárné možnosti kontrastního hudebního vykreslení jednotlivých scén a charakteristiky jednajících osob. Toho Dvořák využil s nevyčerpatelnou fantazií, aniž by ze zřetele ztratil tektonickou jednotu a sevřenost celku. Velkou inspirací mu byla strhující rytmičnost Erbenových veršů, jejichž spád dokázal svojí hudbou účinně umocnit. Celé dílo neztrácí homogenitu díky použití motivu sestupné kvinty prolínající se jednotlivými částmi. Dvořákovo zhudebnění, které patří k vrcholným kreacím skladatelovy tvůrčí geniality, se vyznačuje absolutním pochopením textu a dokonalým splynutím s verši v jedinečný celek. Pro kantátu je příznačný její dramatický výraz, mimořádně invenční melodika a svérázná rytmičnost. Forma kantáty byla podmíněna povahou textu: dialogy dívky a umrlce byly svěřeny sólovému sopránu a tenoru, úloha vypravěče připadla sólovému barytonu a smíšenému sboru. Rozlehlé dílo přesně zachovává sled scén podle literární předlohy: V úvodním sopránovém monologu dívka vzpomíná na svého milého, který odešel do ciziny. Modlí se k Panně Marii za jeho návrat a v závěru vysloví rouhavou myšlenku, že pokud se její milý nevrátí, raději zemře. Za oknem světnice se objeví umrlec, který se vydává za dívčina milého a zve ji do svého domu. Následuje hrůzostrašná cesta noční krajinou, během níž umrlec postupně odhazuje předměty, které si dívka vzala s sebou: křížek, růženec a modlitební knížku. Dvojice doputuje na hřbitov, který umrlec dívce představuje jako svůj domov. Teprve zde dívka pochopí svůj omyl. Zachrání ji až omluvná modlitba k Panně Marii a první ranní paprsky.


Premiéra a další provedení
 

Před uvedením v Anglii byla nejdříve kantáta za řízení autora hrána dvakrát v Plzni, 28. a 29. března 1885. Provedení na birminghamském festivalu 27. srpna téhož roku - s účastí čtyřsetčlenného sboru, stopadesátičlenného orchestru a Dvořáka za dirigentským pultem - se pak stalo dalším triumfem pro Dvořákovu hudbu v zahraničí. Úspěch překonal veškerá skladatelova očekávání: „Byl Vám to rámus! To neustálé volání a křičení ‚Dvorak‘ nemělo konce. Orchestr, sbor i obecenstvo jásalo. Dámský sbor mě obklopil a všichni mi chtěli tisknout ruce a gratulovat mi. Nevěděl jsem, co se se mnou děje...“ Po anglické premiéře v Birminghamu následovala doslova smršť dalších provedení: 2. prosince 1885 v Milwaukee, 1. února 1886 v Edinburghu, 2. února 1886 v Londýně, 11. a 13. února 1886 v Glasgow, 13. února 1886 v Londýně, 19. a 20. března 1886 v Brooklynu, 23. března 1886 v Dewsbury, 24. března 1886 v Leedsu, 17. dubna 1886 v Hradci Králové, 6. května 1886 v Chicagu, 10. května 1886 ve Philadelphii, 13. května 1886 v Bostonu atd.

 


první vydání partitury

z dobových ohlasů

The Standard:

„Svatební košile vzbudily skutečnou senzaci. Povzbudily obecenstvo festivalu k mocnějšímu projevu nadšení, než k jakému se kdy předtím dalo povzbudit. Dosud nikdy se nedostalo účinkujícím hojnější žně potlesku, dosud nikdy nedobyl si skladatel triumfu zaslouženějšího...“

The Birmingham Daily Post:

„Bez rozpaků opakujeme přesvědčení, že ,Svatební košile' jsou nejoriginálnější a nejvýznamnější skladbou svého druhu, jež dosud byly provedeny o birminghamských slavnostech ...“
 


 

anglický název díla

Český název díla „Svatební košile“ odkazuje ke starému lidovému zvyku, o němž se hovoří v textu: dívky před svatbou věnovaly svým nastávajícím vlastnoručně ušité svatební košile. Pro první provedení kantáty v Anglii byl zvolen odlišný název „The Spectre's Bride“ (tj. Duchova nevěsta), který se při uvádění díla mimo české země vžil.