svatební košile
OPUSOVÉ ČÍSLO | 69 |
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU | 135 |
DATUM VZNIKU | 26. května - 27. listopadu 1884 |
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY | 28. března 1885, Plzeň |
INTERPRET PREMIÉRY | Berta Schmidtová-Smetanová - Dívka, Alois Schmidt - Umrlec, Hugo Krtička - Vypravěč, orchestr 35. pěšího pluku, plzeňský Hlahol, dir. Antonín Dvořák |
1. VYDÁNÍ | Novello, Ewer & Co., 1885, Londýn |
TEXT | Karel Jaromír Erben |
INSTRUMENTACE | 1 pikola, 2 flétny, 2 hoboje, 1 anglický roh, 3 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny, 1 tuba, tympány, triangl, tam-tam, zvony, harfa, housle, violy, violoncella, kontrabasy + smíšený sbor + sóla (soprán, tenor, bas) |
ČÁSTI / VĚTY |
- předehra
1. Coro („Už jedenáctá odbila“) 2. Soprano solo („Žel bohu, žel, kde můj tatíček?“) 3. Tenore e Basso solo e Coro („Pohnul se obraz na stěně“) 4. Duetto. Soprano e Tenore solo („Hoj, má panenko, tu jsem již!“) 5. Basso solo e Coro („Byla noc, byla hluboká“) 6. Basso solo e Coro („A on tu napřed skok a skok“) 7. Duetto. Soprano e Tenore solo („Pěkná noc, jasná“) 8. Basso solo e Coro („Knížky jí vzal a zahodil“) 9. Basso solo e Coro („A on vždy napřed - skok a skok“) 10. Duetto. Soprano e Tenore solo („Pěkná noc, jasná v tento čas“) 11. Basso solo e Coro („A byla cesta nížinou“) 12. Duetto. Soprano e Tenore solo („Pěkná noc, jasná v tu dobu“) 13. Basso solo e Coro („Tu na planině široké“) 14. Duetto. Soprano e Tenore solo („Hoj, má panenko, tu jsme již“) 15. Basso solo e Coro („Skokem přeskočil ohradu“) 16. Basso solo e Coro („A tu na dvéře: buch, buch, buch!“) 17. Soprano solo („Maria Panno, při mně stůj“) 18. Basso solo e Coro („A slyš, tu právě nablízce“) |
OSOBY | Dívka - soprán Umrlec - tenor Vypravěč - bas |
DURATA | cca 1 hod. 20 min. |
okolnosti vznikuRoku 1883 obdržel Dvořák z Anglie výzvu ke zkomponování velkého vokálně instrumentálního díla, které by mohlo být uvedeno na hudebním festivalu v Birminghamu. Dvořák objednávce vyhověl. Své libretistce Marii Červinkové-Riegrové se zmiňoval o záměru zkomponovat oratorium na námět z českých dějin. Uvažoval např. o postavě sv. Václava nebo Jana Husa, ale nakonec se obrátil k literárnímu dílu K. J. Erbena, z jehož Kytice si vybral baladu Svatební košile. Na díle pracoval od dubna do listopadu 1884 a hned v následujícím roce byla kantáta vydána vydavatelstvím Novello. Antonín Dvořák příteli Aloisi Göblovi: „Cítím se tak velice šťastným, že se mi má nová práce velmi dobře daří; tento týden hodlám být se skicou hotov a ostatní pak půjde jako na drátku. Děkuji Bohu, že mě i tentokráte můj strážný genius neopustil; a jak by také jinak, vždyť ho mám tak rád. Myslím (a budete vidět, že se neklamu), že dílo to veškeré mé skladby v každém ohledu předčí, ani Stabat nevyjímaje. Jenom prosím Vás, nikomu se o tom nezmiňujte, vypadalo by to tak jako asi samochvála, a to bych nerad, vždyť mě znáte." |
![]() program k premiéře v Plzni |