česky | English

svatební košile 

opusové číslo
69 
číslo v Burghauserově katalogu
135 
datum vzniku
26. 5. - 27. 11. 1884 
datum a místo premiéry
28. 3. 1885, Plzeň 
interpret premiéry
Berta Schmidová-Smetanová - dívka, Alois Schmidt - umrlec, Hugo Krtička - vypravěč, orchestr 35. pěšího pluku, plzeňský Hlahol, dir. Antonín Dvořák 
autor textu
Karel Jaromír Erben 
části / věty
  - předehra
  1. Coro ("Už jedenáctá odbila")
  2. Soprano solo ("Žel bohu, žel, kde můj tatíček?") 
  3. Tenore e Basso solo e Coro ("Pohnul se obraz na stěně")
  4. Duetto. Soprano e Tenore solo ("Hoj, má panenko, tu jsem již!")
  5. Basso solo e Coro ("Byla noc, byla hluboká")
  6. Basso solo e Coro ("A on tu napřed skok a skok")
  7. Duetto. Soprano e Tenore solo ("Pěkná noc, jasná")
  8. Basso solo e Coro ("Knížky jí vzal a zahodil")
  9. Basso solo e Coro ("A on vždy napřed - skok a skok")
10. Duetto. Soprano e Tenore solo ("Pěkná noc, jasná v tento čas")
11. Basso solo e Coro ("A byla cesta nížinou")
12. Duetto. Soprano e Tenore solo ("Pěkná noc, jasná v tu dobu")
13. Basso solo e Coro ("Tu na planině široké")
14. Duetto. Soprano e Tenore solo ("Hoj, má panenko, tu jsme již")
15. Basso solo e Coro ("Skokem přeskočil ohradu")
16. Basso solo e Coro ("A tu na dvéře: buch, buch, buch!")
17. Soprano solo ("Maria Panno, při mně stůj")
18. Basso solo e Coro ("A slyš, tu právě nablízce")
durata
cca 1 hod. 20 min. 

    


Povzbuzen mimořádným úspěchem oratoria Stabat mater, rozhodl se Dvořák pro kompozici dalšího velkého vokálně instrumentálního díla. Původně chtěl zhudebnit námět z českých dějin, ale když nenalezl žádný vhodný text, od tohoto záměru upustil (uskutečnil jej až o několik let později zhudebněním libreta J. Vrchlického Svatá Ludmila). Nyní se skladatel obrátil k literárnímu dílu K. J. Erbena, z jehož Kytice si vybral baladu Svatební košile. Erbenova báseň má dramatický děj s mnoha vyostřenými situacemi, které nabízejí mnohotvárné možnosti kontrastního hudebního vykreslení jednotlivých scén a charakteristiky jednajících osob. Toho Dvořák využil s nevyčerpatelnou fantazií, aniž by však ze zřetele ztratil tektonickou jednotu a sevřenost celku. Mimořádnou inspirací mu byla strhující rytmičnost Erbenových veršů, jejichž spád dokázal svojí hudbou účinně umocnit. Forma kantáty byla podmíněna povahou textu - dialogy dívky a umrlce byly svěřeny sólovému sopránu a tenoru, úloha "vypravěče" připadla sólovému barytonu a smíšenému sboru. Rozlehlé dílo přesně zachovává sled scén podle literární předlohy: od úvodního monologu v dívčině světnici přes setkání s umrlcem a hrůzostrašnou cestu noční krajinou až po scénu na hřbitově a závěrečnou katarzi.
 


 program k premiéře v Plzni

podpisy účinkujících z
provedení v Birminghamu 

Celé dílo neztrácí homogenitu díky použití motivu sestupné kvinty prolínající se jednotlivými částmi. Dvořákovo zhudebnění se vyznačuje absolutním pochopením textu a dokonalým splynutím s verši v jedinečný celek. Působí dojmem, že jiné řešení hudebního zpracování by ani nebylo možné. Pro kantátu Svatební košile je příznačný její dramatický výraz, mimořádně invenční melodika a svérázná rytmičnost. Skladba bezesporu patří k vrcholným kreacím skladatelovy tvůrčí geniality.

Na Svatebních košilích si Dvořák velice zakládal, neboť byly určeny pro významný hudební festival v Birminghamu. Během práce na kantátě psal skladatel v dopise svému příteli A. Göblovi: "Cítím se tak velice šťastným, že se mi má nová práce velmi dobře daří; tento týden hodlám být se skicou hotov a ostatní pak půjde jako na drátku. Děkuji Bohu, že mě i tentokráte můj strážný genius neopustil; a jak by také jinak, vždyť ho mám tak rád. Myslím (a budete vidět, že se neklamu), že dílo to veškeré mé skladby v každém ohledu předčí, ani Stabat nevyjímaje. Jenom prosím Vás, nikomu se o tom nezmiňujte, vypadalo by to tak jako asi samochvála, a to bych nerad, vždyť mě znáte."

Před uvedením v Anglii byla nejdříve kantáta za řízení autora hrána v Plzni. Provedení na birminghamském festivalu se pak stalo dalším triumfem pro Dvořákovu hudbu v zahraničí, úspěch překonal veškerá skladatelova očekávání. 

  

z Dvořákova dopisu příteli J. Zubatému:
"Bylo to skutečně velkolepé. Zvítězil jsem nad všemi ostatními a některé listy praví, že v Birminghamu žádný skladatel dosud takového úspěchu nedosáhl... Obecenstvo bylo přímo elektrizováno. Již po arii Albanky [sopranistka Emma Albani] byl veliký potlesk, pak to neustále rostlo až ke konci. Byl Vám to rámus! To neustálé volání a křičení "Dvorak" nemělo konce. Orchestr, sbor i obecenstvo jásalo. Dámský sbor mě obklopil a všichni mi chtěli tisknout ruce a gratulovat mi. Nevěděl jsem, co se se mnou děje..."


partitura vydaná londýnským
nakladatelstvím Novello