Suita A dur, op. 98, B184

Opusové číslo

98

Číslo v Burghauserově katalogu

184

Datum vzniku

19. února – 1. března 1894

Datum a místo premiéry

(?) 6. prosince 1894, Rychnov nad Kněžnou

Interpret premiéry

(?) Josef Sallač

První vydání

Simrock, 1894, Berlín

Části / věty

1. Moderato
2. Molto vivace
3. Allegretto
4. Andante
5. Allegro

Durata

cca 18 min.

Suita A dur vznikla počátkem roku 1894 jako pětivětá klavírní skladba, o rok později ji Dvořák instrumentoval pro orchestr. Jakoby cítil potřebu oprostit se od hektické atmosféry okolo nedávné premiéry Symfonie „Z Nového světa“, vytvořil dílo intimní povahy, které charakterizuje uměřenost a neokázalost použitých prostředků. Přestože použitý tematický materiál si stále zachovává „americký“" ráz, z formálního hlediska se jedná o dílo podobného typu jako Serenáda E dur, Serenáda d moll nebo Česká suita. Stejně jako v těchto starších dílech, i zde se uplatňuje skladatelův mimořádný smysl pro malé formy. Každá z pěti vět přináší výrazný tematický materiál zpracovaný s neobyčejnou fantazií nejrůznějšími kompozičními technikami. Stejně jako v případě obou serenád se také Dvořák v závěru poslední věty vrací k hlavnímu tématu věty úvodní, aby tak dílo přesvědčivě uzavřel.

Dílo je suitou v nejširším slova smyslu: jedná se o sled pěti výrazově rozdílných vět, seřazených podle zákona kontrastu. První věta má slavnostní atmosféru a tvoří vlastně jakési náladové preludium k celému cyklu. „Americký“ původ díla prozrazuje hned ve třetím taktu výrazná synkopa. Druhá věta s označením „Molto vivace“ je obdobou sonátového scherza s výrazným uplatněním triol jak v melodické linii tak ve spodních hlasech, což hudebnímu toku dodává mimořádnou hybnost. Třetí věta je komponována ve formě ronda, jehož hlavní téma svým charakterem připomíná polonézu nebo také český lidový tanec sousedská. Čtvrtá věta je typickou ukázkou Dvořákova lyrismu. Jedná se o jakési zasněné nokturno, které vychází z jediné melodické myšlenky, v průběhu věty variované. Suitu uzavírá zvukově efektní Allegro, jehož hlavní téma v základní podobě svým charakterem připomíná závěrečnou větu z Novosvětské symfonie. Skladbu uzavírá reminiscence na první větu.