Stabat mater, op. 58, B71 | Text

Stabat Mater dolorosa
iuxta crucem lacrimosa
dum pendebat Filius.
 
Cuius animam gementem
contristatam et dolentem
pertransivit gladius.
 
O quam tristis et afflicta
fuit illa benedicta
Mater unigeniti.
 
Quae moerebat et dolebat
pia Mater, cum videbat
Nati poenas inclyti.
 
Quis est homo, qui non fleret
Christi Matrem si videret
in tanto supplicio?
 
Quis non posset contristari
Christi Matrem contemplari
dolentem cum Filio?
 
Pro peccatis suae gentis
vidit Iesum in tormentis
et flagellis subditum.
 
Vidit suum dulcem Natum
moriendo, desolatum
dum emissit spiritum.
 
Eia Mater, fons amoris
me sentire vim doloris
fac, ut tecum lugeam.
 
Fac, ut ardeat cor meum
in amando Christum Deum
ut sibi complaceam.
 
Sancta Mater, istud agas
Crucifixi fige plagas
cordi meo valide.
 
Tui Nati vulnerati
tam dignati pro me pati
poenas mecum divide.
 
Fac me vere tecum flere
Crucifixo condolere
donec ego vixero.
 
Iuxta crucem tecum stare
te libenter sociare
in planctu desidero.
 
Virgo virginum praeclara
mihi iam non sis amara
fac me tecum plangere.
 
Fac, ut portem Christi mortem
passionis fac consortem
et plagas recolere.
 
Fac me plagis vulnerari
Cruce hac inebriari
ob amorem Filii.
 
Inflammatus et accensus
per te, Virgo, sim defensus
in die iudicii.
 
Fac me Cruce custodiri
morte Christi praemuniri
confoveri gratia.
 
Quando corpus morietur
fac, ut animae donetur
Paradisi gloria. Amen.
Vedle kříže matka stála,
hořké slzy prolévala,
neboť na něm visel syn.
 
Její duši zarmoucenou,
nářku plnou, utrápenou,
pronikl meč bolesti.
 
Ó, jak smutná, otřesená,
byla ona požehnaná
Matka syna Božího.
 
Co cítila, jak trpěla
Svatá matka, když viděla
rány syna slavného.
 
Kde je člověk, jenž zadrží
pláč, když vidí matku Boží
v takovém ponížení?
 
Kdo nechápe její smutek,
necítí, co matka Krista
trpí spolu se synem?
 
Hle, pro hříchy lidstva všeho
vidí v mukách syna svého,
jak je krutě bičován.
 
Vidí svoje drahé dítě
v umírání opuštěné,
když vydechne naposled.
 
Ejhle matko, lásky zdroji,
dej mi cítit bolest svoji,
dej mi s tebou prožít žal.
 
Dej, ať srdce moje hoří
láskou ke Kristu a k Bohu,
abych se mu podobal.
 
Svatá matko, rány svého
Syna ukřižovaného
pevně vbij do srdce mého.
 
Tvého syna zraněného,
i pro mě umučeného
rány se mnou rozděluj.
 
Dej mi s tebou zaplakat,
s ukřižovaným bolest znát,
dokud tady budu žít.
 
Vedle kříže s tebou stát,
k tvému nářku se přidat,
po tom toužím nejvíce.
 
Panno panen přeslavná,
buď mi vždy nakloněna,
nech mě s tebou naříkat.
 
Dej, ať s tebou smrt Kristovu
znovu na sobě nést mohu,
rány jeho prožívat.
 
Bolest jeho, utrpení,
dej i křížem opojení,
až do krve zraněn být.
 
Plameny týrán a ohněm
tebou Panno, ať jsem chráněn
v onen hrozný soudu den.
 
Kéž jsem vždy ochráněn křížem,
jak hradbou obklopen Kristem
a podpírán milostí.
 
Po smrti pak mého těla
dopřej, aby duše směla
vejít v ráje království. Amen.