Spillville

První letní prázdniny spadající do období Dvořákova působení ve Spojených státech skladatel původně zamýšlel strávit v Čechách, na Vysoké. Jeho asistent, Čechoameričan Josef Kovařík, ho však přivedl na myšlenku odcestovat na léto do jeho rodiště, obce Spillville ve státě Iowa. Tato oblast byla od poloviny 19. století masivně osidlována imigranty z Čech, především z okolí Tábora a Českých Budějovic, kteří v odchodu za oceán spatřovali naději na vlastnictví půdy a svobodnější život. Dvořákovi se myšlenka na pobyt ve společnosti krajanů zamlouvala, a tak k sobě do New Yorku na jaře 1893 povolal z Evropy zbývající čtyři děti a po skončení školního roku se 3. června celá rodina včetně Kovaříka vydala na dva tisíce kilometrů dlouhou cestu vlakem do amerického vnitrozemí.

Vesnice Spillville dostala jméno po svém zakladateli Josephu Spielmannovi (zemřel čtyři roky před Dvořákovým příjezdem) a v době skladatelova pobytu měla asi 350 obyvatel vesměs hovořících česky. Od roku 1860 stály v obci i dvě veřejné budovy vystavěné vlastními silami: škola a kostel svatého Václava. Dvořákovi byli ubytováni v domě, který se později stal muzeem hodin bratří Bílých a ve kterém je dnes veřejnosti přístupná stálá expozice připomínající Dvořákův pobyt. Rodina měla k dispozici celé první patro o šesti místnostech, Kovařík bydlel v domě u rodičů. Skladatel si zdejší prostředí okamžitě zamiloval. Přátelům do Čech píše: „Že děti šťastně do Ameriky přijely, o tom snad již víte. Hned jak přijely, odjeli jsme z New Yorku sem do Spillville na prázdniny. Je to česká osada. Máme zde české bohoslužby i školu – a tak to připadá, jako by jsme byli na Vysoké.“

Antonín Dvořák ve Spillvilee

Že se Spillville stalo Dvořákovi jakousi „americkou Vysokou“, dokládá i skutečnost že jeho denní režim zde v podstatě kopíroval model, na který byl skladatel zvyklý na Vysoké: vstával časně zrána a vydával se na procházky okolní přírodou, navštěvoval ranní mše v místním kostele a rád si zahrál na varhany. Později Dvořák vzpomínal: „Chodil jsem rád mezi ten lid a oni mě měli také všichni rádi, zvláště babičky a dědečkové měli radost, když jsem jim v kostele zahrál ‚Bože před Tvou velebností‘ aneb ‚Tisíckrát pozdravujeme Tebe‘.“ Dopoledne Dvořák obvykle komponoval, po obědě nejčastěji trávil čas s rodinou. s níž podnikl i řadu výletů do okolí. Do vzdálenějších vesnic je někdy vozil kočárem farář Tomáš Bílý, kterého si Dvořák obzvlášť oblíbil. Večer obvykle skladatel debatoval s místními usedlíky o jejich těžkých začátcích v Americe.

Prázdniny roku 1893 strávené daleko od ruchu velkoměsta patří k nejšťastnějším obdobím skladatelova života. Duševní pohoda, kterou Dvořák prožíval obklopen krajany a po dlouhých měsících odloučení od některých dětí také celou rodinou, se odrazila i v tvorbě. Během pobytu ve Spillville vytvořil dvě sluncem zalité skladby, které patří k nejoblíbenějším dílům světové komorní hudby: Smyčcový kvartet č. 12 F dur a Smyčcový kvintet č. 3 Es dur. V obou případech se jedná o hudbu, která nezapře Dvořákovo „americké“ období ani inspiraci pobytem ve Spillville: kromě charakteristických pentatonických intonací, typických pro autorovu americkou tvorbu obecně, se v kvartetu ozývá zpěv tanagry červené, kterou Dvořák slýchával při svých procházkách ke Krocaní řece, ve čtvrté větě snad slyšíme ozvěny zvuku varhan z místního kostela. V kvintetu lze vysledovat ohlasy indiánských bubínků, kterými doprovázeli svůj zpěv příslušníci kmene Irokézů, když zavítali do Spillville prodávat své bylinné léky. Dvořáka jejich vystoupení, která doprovázela propagaci výrobků, nesmírně zaujala a po celou dobu, kdy se ve vesnici zdržovali, prý jediné nevynechal.

Spillvillskou idylu narušila v polovině srpna návštěva zástupců chicagských Čechů, kteří přijeli Dvořáka pozvat na tzv. Český den, který se konal v rámci Světové výstavy v Chicagu. Dvořák byl požádán, aby vystoupil jako dirigent svých děl na koncertě, který byl při této příležitosti uspořádán. Přestože se Dvořákovi nejprve nechtělo opustit Spillville, nakonec přece jen účast přislíbil. Po návratu z Chicaga už na něj čekalo jen necelých čtrnáct dní odpočinku. 16. září nastal den odjezdu do New Yorku, čímž se skladatelův pobyt ve Spillville definitivně uzavřel.