sonatina pro housle a klavír
|
opusové číslo
|
100
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
183
|
|
datum vzniku
|
19. 11. - 3. 12. 1893
|
|
datum a místo premiéry
|
soukromé provedení: prosinec 1893, New York
veřejné provedení: 10. 1. 1896, Brno (?)
|
|
interpret premiéry
|
prosinec 1893: Antonín Dvořák (syn), Otilie Dvořáková
10. 1. 1896: Rudolf Reissig, Marie Kuhlová-Jelínková
|
|
základní tónina
|
G dur
|
|
části / věty
|
1. Allegro risoluto
2. Larghetto
3. Scherzo. Molto vivace
4. Finale. Allegro
|
|
durata
|
cca 20 min.
|
| Povahu této skladby snad nejlépe charakterizuje Dvořákův vlastní výrok, kterým informoval o vzniku díla nakladatele Simrocka: "Je určena pro mládež (věnováno dvěma mým dítkám), ale i velcí, dospělí, nechť se s ní baví, jak to právě dovedou..." Technická stránka díla skutečně nasvědčuje tomu, že autor respektoval skromnější možnosti ve výkonnosti mladých hráčů. Oba party jsou psány poměrně jednoduše, bez zvláštních obtíží pro technickou proveditelnost. V kompoziční práci však není ani stopy po nějakém zlehčování úkolu, hudební myšlenky se i při zachování tradiční formy rozvíjejí velmi originálně, v průběhu skladby lze v expozici jednotlivých témat najít zajímavé odchylky. Nálada sonatiny je svěží a veselá, i když místy nechybí ani místa melancholického vyznění. Stejně jako v jiných skladbách amerického období využívá Dvořák v sonatině princip pentatoniky, synkopované rytmy apod. Hlavní téma druhé věty prý Dvořáka napadlo při pozorování vodopádu Minehaha poblíž města St. Paul ve státě Minnesota. |  |