smyčcový sextet 

Dvořákův smyčcový sextet je typickým produktem období, kdy chtěl skladatel nejvýrazněji deklarovat svůj národnostní původ a vyjádřit jej v maximální možné míře prostřednictvím charakteru díla. Kompozice této skladby spadá do těsného sousedství Slovanských rapsodií a první řady Slovanských tanců a i ona by mohla nést přízvisko "Slovanský". Každé hudební téma sextetu je lidově zabarveno, přesto veškerá invence zůstává osobitě dvořákovská. Charakteristickým rysem koncepce je, že ve středních větách se uplatňuje teskná dumka (místy s názvuky na polku) a volná stylizace furiantu, zatímco finální variační věta vyrůstá z tématu, ve kterém autor použil tzv. moravskou modulaci. Dvořák v sextetu rozšířil tradiční kvartetní složení o další violu a violoncello, jejichž pomocí dociluje udivující zvukové pestrosti a barevnosti. Smyčcový sextet, který byl Simrockem vydán v září 1879, je v kontextu Dvořákova díla významný také tím, že byl první autorovou komorní skladbou uvedenou v cizině, a to dokonce ještě před českou premiérou. Vynikající berlínský houslista Josef Joachim byl ihned napoprvé tímto dílem tak okouzlen, že se svým kvartetem uskutečnil jeho světovou premiéru (29. 7. 1879). Dokladem bezprostředního účinku na posluchače, kterým se tato skladba vyznačuje, může být dochovaný výrok Václava Talicha. Když v roce 1941 slyšel poprvé Dvořákův sextet, prohlásil : "Ježíši Kriste! To je krása! Krása hudebních myšlenek, krása stavby i krása zvuku! Chodil to jistě pán Bůh sám po české zemi, když nám jeho pokorný sluha Dvořák zpíval dílo téhle jakosti, tohoto posvěcení..."