smyčcový kvintet č. 2
|
opusové číslo
|
77
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
49
|
|
datum vzniku
|
leden(?) 1875 - březen 1875 (revize 1888)
|
|
datum a místo premiéry
|
18. 3. 1876, Praha (původní verze s druhou pomalou větou)
25. 11. 1889, Boston (konečná verze)
|
|
interpret premiéry
|
18. 3. 1876: František Ondříček ad.
25. 11. 1889: Bernhard, Paul a Fritz Listemannovi, Giese, Flockton
|
|
základní tónina
|
G dur
|
|
části / věty
|
1. Allegro con fuoco
2. Scherzo. Allegro vivace 3. Poco andante 4. Finale. Allegro assai |
|
durata
|
cca 31 min.
|
| Smyčcový kvintet G dur je nejosobitější skladbou ve skladatelově dosavadním vývoji. Je to hudba technicky vytříbená, tektonicky vyvážená i zvukově působivější (použití kontrabasu umožnilo přenést part violoncella do vyšší, zpěvnější polohy), než předchozí komorní díla. Dvořák si byl těchto kvalit jistě dobře vědom, neboť dílo zadal do soutěže vypsané Uměleckou besedou, ve které získal první cenu. Skladbu také přiložil - spolu s několika dalšími - ke své druhé žádosti o státní stipendium. Původně byl kvintet pětivětý - Dvořák totiž jako druhou zařadil pomalou větu ze Smyččcového kvartetu e moll, B19. |  první strana partitury |