česky | English

smyčcový kvartet č. 8

OPUSOVÉ ČÍSLO 80
ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU 57
DATUM VZNIKU 20. ledna - 4. února 1876 (revize: 1888)
DATUM A MÍSTO PREMIÉRY (?) 19. listopadu 1888, Hamburg
INTERPRET PREMIÉRY (?) Marwege, Oberdörffer, Schmehl, Klietz
1. VYDÁNÍ Simrock, 1888, Berlín
ZÁKLADNÍ TÓNINA E dur
ČÁSTI / VĚTY
1. Allegro
2. Andante con moto
3. Allegro scherzando
4. Finale. Allegro con brio
DURATA cca 27 min.

okolnosti vzniku

Kompozice smyčcového kvartetu E dur spadá do období, které se ve Dvořákově tvorbě vyznačuje nezvyklou melancholií a zádumčivostí. Dílo vzniklo v těsné návaznosti na teskné Klavírní trio g moll a zároveň před započetím kompozice první verze Stabat mater. Dvořák kvartet zkomponoval jakoby jedním tahem během čtrnácti dnů na přelomu ledna a února 1876. Kvartet označil jako opus 27, ale protože jej z neznámých důvodů nabídl svému nakladateli Simrockovi k vydání až po celých dvanácti letech, kvartet nakonec vyšel tiskem teprve roku 1888 pod neodpovídajícím opusovým číslem 80.  
 
     první strana partitury

partitura vydaná 
nakladatelstvím Simrock

charakteristika

Kvartetem E dur začíná řada Dvořákových zralých smyčcových kvartetů. Přestože se jedná o dílo označené durovou tóninou, je pro něj příznačná melancholická, teskná nálada. Hudba se většinou pohybuje v moll, ale ani tam, kde se skutečně ocitne v tónině durové, není její výraz jasný nebo dokonce radostný. Celkovým výrazem se v tomto díle Dvořák hlásí ke svému velkému uměleckému vzoru, Franzi Schubertovi. Jedná se o jedno z prvních děl, v nichž Dvořák dosahuje přesvědčivého souladu obsahu s formální dokonalostí a v nichž je tematická práce vybroušena do nejmenších detailů. První a čtvrtá věta jsou komponovány v tradiční sonátové formě, jen s tou odchylkou, že čtvrtá věta nezačíná v základní tónině E dur, ale ve vzdáleném gis moll. Jedná se o postup, který Dvořák použil již v několika svých dřívějších dílech. Druhá věta svým charakterem předjímá pozdější skladatelovy dumky, jen s tím rozdílem, že v ní zatím chybí kontrastní živá hudební plocha. Výrazně slovanské zabarvení má také vedlejší téma první věty. Třetí věta je trojdílné scherzo ve stylu jakéhosi melancholického valčíku, který je ve třední části vystřídán tématem s ostře rytmizovanými akcenty.