smyčcový kvartet č. 6
|
opusové číslo
|
12
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
40
|
|
datum vzniku
|
listopad 1873 - 5. 12. 1873 (revize 1874?)
|
|
datum a místo premiéry
|
?
|
|
interpret premiéry
|
?
|
|
základní tónina
|
a moll
|
|
části / věty
|
1. Allegro ma non troppo
2. Poco allegro 3. Poco adagio 4. Finale. Allegro molto |
|
durata
|
cca 30 min.
|
Kvartet a moll zaujímá v Dvořákově tvorbě vývojově důležité místo jako poslední a zároveň také nejodvážnější pokus o tvarovou syntézu klasické čtyřvěté formy. Kvartet původně v základních rysech zachovával čtyřvěté schéma, ale bez obvyklého oddělení jednotlivých částí (první podobné Dvořákovy pokusy spadají právě do období kolem roku 1870 jako důsledek intenzivního zájmu o hudbu německých novoromantiků). Sjednocujícím prvkem celého díla byl motiv, ze kterého vyrůstaly všechny části. S výsledkem zřejmě autor nebyl spokojen, protože se zanedlouho ke kompozici vrátil (snad 1874) a rozdělil ji na tradiční čtyři samostatné věty. Při této revizi zcela vypustil pomalou část s označením Andante appassionato, kterou lze provozovat i samostatně. Kvartet je v podobě, která se dochovala, souvisle neproveditelný, protože skladatel některé strany partitury zničil. Pro kritické vydání tyto chybějící úseky zrekonstruoval Jarmil Burghauser.