smyčcový kvartet č. 12 "americký"
|
opusové číslo
|
96
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
179
|
|
datum vzniku
|
8. 6. - 23. 6. 1893
|
|
datum a místo premiéry
|
1. 1. 1894, Boston
|
|
interpret premiéry
|
Kneiselovo kvarteto (Franz Kneisel, Otto Roth, Louis Svecenski, Alvin Schroeder)
|
|
základní tónina
|
F dur
|
|
části / věty
|
1. Allegro ma non troppo
2. Lento 3. Molto vivace 4. Finale. Vivace ma non troppo |
|
durata
|
cca 26 min.
|
| Na konci prvního školního roku, který prožil ve funkci ředitele Národní hudební konzervatoře v New Yorku, rozhodoval se Dvořák, kde stráví s rodinou prázdniny. Nakonec přijal pozvání svého amerického "asistenta" Josefa Kovaříka do vesnice Spillville (stát Iowa), osídlené potomky českých emigrantů. Dny pohody, rodinného štěstí a pohostinnosti starousedlíků v čele s Kovaříkovou rodinou daly vzniknout mimořádnému hudebnímu výtvoru. Již několik dní po příjezdu si začal skladatel zaznamenávat letmé nápady, aby pak v zázračné rychlosti vychrlil jedním tahem svérázné dílo, v mnohém odlišné od jeho předchozí komorní tvorby, ale zároveň i ryze |
 první strana partitury |
 závěr náčrtu ke kvartetu s Dvořákovou poznámkou: "Zaplať pan Bůh. Dokončeno 10. 6. 1893. Spillville. Jsem spokojen. Šlo to rychle." |
dvořákovské. Smyčcový kvartet F dur je zván "Americký" nejen proto, že vznikl na americké pevnině, ale i proto, že je v něm využita řada prvků typických pro původní hudbu černošskou a indiánskou: pentatonika, snížený sedmý stupeň v mollové tónině, synkopovaná rytmika, tzv. bubínkový rytmus aj. Hudba kvartetu se ve svém celku nese v prosluněné atmosféře vnitřní pohody a bezstarostnosti. Účinným kontrastem k první, třetí a čtvrté větě, které v jásavých intonacích běží ve strhujícím tempu, je věta druhá. Je plná nevyslovitelného stesku, její nekonečná melodie plyne v jediném široce rozklenutém oblouku na pozadí ostinátní figury ve spodních hlasech. Toto Lento patří vedle Larga z Novosvětské symfonie k perlám mezi pomalými větami skladatelovy tvorby. |
| Ve třetí větě kvartetu lze prý zaslechnout ptačí zpěv - při svých procházkách ke Krocaní řece často slýchal Dvořák tanagru červenou a melodie jejího zpěvu mu přirozeně splynula s hudbou právě vznikajícího díla. Celý kvartet je v každém svém taktu triumfem Dvořákovy ohromující melodické fantazie, originality a ryzího muzikantství. Pro tyto vlastnosti patří k nejhranějším komorním skladbám světové hudby. |
tanagra červená - video |
 začátek 2. věty |
|
|
