smyčcový kvartet č. 10 "slovanský" 

Podnět ke kompozici kvartetu Es dur dal Dvořákovi primárius světově proslulého Florentinského kvarteta, vynikající houslista Jean Becker. V prosinci 1878 koncertoval jeho soubor v Čechách a Dvořák byl při této příležitosti požádán o nové kvartetní dílo. Zvláštní důraz byl kladen na to, aby skladba měla výrazně slovanský charakter. Dvořák se snažil zadání co nejdříve vyhovět, ale řada vnějších okolností dokončení kvartetu neustále oddalovala. Po několikerém přerušení práce dopsal Dvořák kvartet v březnu 1879. Přes vnější podnět, kterým byl vznik skladby vyvolán, i přes nesoustředěnost v práci vznikla jedna z nejosobitějších a nejvyhraněnějších autorových komorních skladeb. Jedná se o dílo šťastné životní pohody, radosti z dosažených úspěchů i uměleckého sebevědomí pramenícího z neustálé poptávky po nových dílech. Požadavku po "slovanském" rázu Dvořák vyhověl beze zbytku. V melodických liniích je patrná myšlenková spojitost s duchem české lidové hudby (ovšem umělecky vysoce stylizované), druhá věta se nese v duchu ukrajinské "dumky", věta čtvrtá nese znaky českého lidového tance "skočná". Výrazná melodika, vzácná dokonalost kompoziční práce a zvuková ušlechtilost řadí toto dílo k nejdokonalejším kvartetním skladbám světové hudby.