slovanské tance I. řada 

Mezi první asociace, které se vynoří při vyslovení Dvořákova jména, patří bezpochyby „Slovanské tance“. Svojí melodickou fantazií a strhujícími rytmy patří mezi skladatelovy nejcharakterističtější tvůrčí projevy. Vznik obou řad Slovanských tanců od sebe dělí doba osmi let, v obou případech byl však podnět jejich vzniku stejný: přání – napodruhé spíše dokonce naléhání – Dvořákova berlínského nakladatele Fritze Simrocka.

Když Simrock vydal na Brahmsův popud Dvořákovy Moravské dvojzpěvy, a ty se setkaly s mimořádným ohlasem, odhalil zkušený obchodník v neznámém českém autorovi výrazný komerční potenciál. Vyzval tedy skladatele k vytvoření cyklu čtyřručních klavírních skladeb v podobném duchu (čtyřruční klavírní hra byla tehdy oblíbenou zábavou v měšťanských salónech a poptávka po nových skladbách byla vždy zaručena). Simrock žádal tance "českoslovanské", které asi měly být protějškem tehdy již proslulých Brahmsových Uherských tanců.
 

Během pár týdnů pak skladatel vytvořil strhující cyklus překypující hudebními nápady, gejzír melodií a rytmů plný životní radosti. Přestože se obě řady Slovanských tanců v lecčems odlišují, všem šestnácti je společná ohromující invence ve všech složkách hudebního zpracování. Nelze se dost obdivovat autorově schopnosti rozmanitého rozvíjení hudebních nyšlenek, jejich obměňování, zdobení, vzájemného kombinování, harmonických přesunů i tříštění, aby pak samostatně zužitkoval jejich útržky pro hudební plochy zcela odlišné. Všechny prostředky kompoziční práce však Dvořák používá s takovou samozřejmostí, že výsledek působí dojmem naprosté přirozenosti a spontaneity. Samostatnou kapitolou je Dvořákova instrumentace, do které se skladatel v případě první řady pustil ještě před dokončení klavírního znění. Všechny přednosti klavírní verze jsou ještě umocněny, slyšíme-li Tance v jejich orchestrální podobě.  

V první řadě Slovanských tanců vychází Dvořák – s výjimkou č. 2, kterým je ukrajinská dumka – výhradně z lidových inspirací českých: furianta, polky, sousedské a skočné. Jejich formou je převážně rondo nebo trojdílná forma ABA. Témata jsou pravidelně periodická, čtyř nebo osmitaktová. Typickým prvkem je časté střídání durového a mollového tónorodu, výrazná polymelodičnost a neobvyklá výraznost basové linie.