česky | English

slovanské tance I. řada 

opusové číslo
46 
číslo v Burghauserově katalogu
78 
datum vzniku
18. 3. - 7. 5. 1878 
datum a místo premiéry
28. 3. 1893, Rychnov nad Kněžnou 
interpret premiéry
hudební ústav M. Sallačové 
části / věty
č. 1 - Presto, C dur (furiant)
č. 2 - Allegretto scherzando, c moll (dumka)
č. 3 - Poco allegro, As dur (polka)
č. 4 - Tempo di minuetto, F dur (sousedská)
č. 5 - Allegro vivace, A dur (skočná)
č. 6 - Allegretto scherzando, D dur (sousedská)
č. 7 - Allegro assai, c moll (skočná)
č. 8 - Presto, g moll (furiant)
durata
cca 36 min. 

Mezi první asociace, které se vynoří při vyslovení Dvořákova jména, patří bezpochyby „Slovanské tance“. Svojí melodickou fantazií a strhujícími rytmy patří mezi skladatelovy nejcharakterističtější tvůrčí projevy. Vznik obou řad Slovanských tanců od sebe dělí doba osmi let, v obou případech byl však podnět jejich vzniku stejný: přání – napodruhé spíše dokonce naléhání – Dvořákova berlínského nakladatele Fritze Simrocka.
Když Simrock vydal na Brahmsův popud Dvořákovy Moravské dvojzpěvy, a ty se setkaly s mimořádným ohlasem, odhalil zkušený obchodník v neznámém českém autorovi výrazný komerční potenciál. Vyzval tedy skladatele k vytvoření cyklu čtyřručních klavírních skladeb v podobném duchu (čtyřruční klavírní hra byla  tehdy oblíbenou zábavou  v  měšťanských
salónech a poptávka po nových skladbách byla vždy zaručena). Simrock žádal tance "českoslovanské", které asi měly být protějškem tehdy již proslulých Brahmsových Uherských tanců. Dvořák však nešel Brahmsovou cestou, jehož tance jsou vlastně variacemi na již existující lidové nápěvy, ale zkomponoval v duchu lidové hudby vysoce stylizovaný cyklus drobných skladeb s využitím témat vlastních. Odchován českou lidovou taneční hudbou, cítil se Dvořák při kompozici Tanců doslova ve svém živlu. Lze-li soudit podle dochovaného náčrtu první řady, byla celá kostra díla prací snad jen několika hodin. Během pár týdnů pak skladatel vytvořil strhující cyklus překypující hudebními nápady, gejzír melodií a rytmů plný životní radosti. 
 

Slovanský tanec č. 1		 Přestože se obě řady Slovanských tanců v lecčems odlišují, všem šestnácti je společná ohromující invence ve všech složkách hudebního zpracování. Nelze se dost obdivovat autorově schopnosti rozmanitého rozvíjení hudebních nyšlenek, jejich obměňování, zdobení, vzájemného kombinování, harmonických přesunů i tříštění, aby pak samostatně zužitkoval jejich útržky pro hudební plochy zcela odlišné. Všechny prostředky kompoziční práce však Dvořák používá s takovou samozřejmostí, že výsledek působí dojmem naprosté přirozenosti a spontaneity. Samostatnou kapitolou je Dvořákova instrumentace, do které se skladatel v případě první řady pustil ještě před dokončení klavírního znění. Všechny přednosti klavírní verze jsou ještě umocněny, slyšíme-li Tance v jejich orchestrální podobě.

V první řadě Slovanských tanců vychází Dvořák – s výjimkou č. 2, kterým je ukrajinská dumka – výhradně z lidových inspirací českých: furianta, polky, sousedské a skočné. Jejich formou je převážně rondo nebo trojdílná forma ABA. Témata jsou pravidelně periodická, čtyř nebo osmitaktová. Typickým prvkem je časté střídání durového a mollového tónorodu, výrazná polymelodičnost a neobvyklá výraznost basové linie.

Obrovský úspěch Slovanských tanců přinesl Dvořákovi evropský věhlas a nakladateli Simrockovi mimořádné zisky. Dvořákovy Slovanské tance patří mezi nejvýznamnější výtvory svého autora a česká hudba v nich získala dílo nevyčíslitelné ceny.

 

z dobových ohlasů:

 

hudební kritik Louis Ehlert v berlínském listu Nationalzeitung:
"Kdo po třicet posledních let sledoval rozvoj současné hudby, v tom budí se časem zvláštní teskný pocit, totiž, jak velkými vzácným úkazem je svěží, celý talent! Mrzutě seděl jsem jednoho dne zahrabán v kupě hudebních novinek, oko i duch můj zápasily již s mdlobou, jíž podléháme tak snadno pod dojmem prázdné, lhostejné, zkrátka bezvýznamné hudby, když tu náhle dvě díla od neznámého mi dosud skladatele zaujala veškerou mou pozornost: Slovanské tance pro klavír na čtyři ruce a Moravské písně, třináct dvojzpěvů pro soprán a alt od Antonína Dvořáka. Skladatel je Čech, žije v Praze a byl ještě před několika lety violistou při tamní opeře. Uveřejnil dosud jen málo skladeb, má však prý na kontě mnoho děl, mezi nimi i kvartety a symfonie. Toť vše, čeho jsem se až dosud mohl o něm dopátrat. Abych věc zkrátka pověděl: zde je konečně opět jednou celý talent, a sice talent zcela přirozený. Považuji Slovanské tance za dílo, které právě tak slavně půjde celým světem, jako Uherské tance Brahmsovy. O jakémsi napodobení nemůže být ani řeči, jeho tance nejsou ani v nejmenším brahmsovské. Božská přirozenost proudí touto hudbou, ani stopy po nucenosti a strojenosti. Ihned dala by se k nim napsat partitura, tak působivě a barevně je to posazeno. Jako vždy při velkých talentech je humor v Dvořákově hudbě hojně zastoupen. Dvořák píše tak veselé a původní basy, že se řádnému hudebníkovi směje srdce v těle...Myslím si, jak by to bylo krásné, kdyby opět jednou přišel hudebník, o němž bychom se potřebovali právě tak málo hádat, jako o jaru."