scherzo capriccioso 

Oproti svému názvu, který naznačuje, že půjde o dílo veselé, hravé povahy, je Scherzo capriccioso výrazným představitelem období autorovy velké vnitřní krize. Tento úsek skladatelova života, který mj. zahrnuje práci na dramatické sedmé symfonii či temném Klavírním triu f moll, je obdobím bezvýsledné touhy proniknout svými operami i na zahraniční jeviště a marným sháněním libreta se "světovým" námětem. Kromě toho 15. 12. 1882 zemřela na Kladně Dvořákova matka (skladatel, který přijel na pohřeb, se mohl přesvědčit o úpadku svého otce, který již dávno přestal provozovat živnost a živil se hraním na citeru po kavárnách).

Pro Scherzo capriccioso je charakteristické proměnlivé střídání nálad a neustálý vnitřní neklid, který probleskuje i v pasážích zdánlivě idylických. V orchestrálním zvuku hýří podivuhodnými barvami, kterých je dosaženo rafinovaným využitím harfy, basového klarinetu či tuby. Skladba patří přes svoji interpretační obtížnost k posluchačsky nejvděčnějším Dvořákovým dílům.