Romantické kusy pro housle a klavír, op. 75, B150

Opusové číslo

75

Číslo v Burghauserově katalogu

150

Datum vzniku

dokončeno 25. ledna 1887

Datum a místo premiéry

soukromé provedení: 27. ledna 1887, Praha
veřejné provedení: 30. března 1887, Praha

Interpret premiéry

soukromé provedení: ?
veřejné provedení: Karel Ondříček, Antonín Dvořák

První vydání

Simrock, 1887, Berlín

Části / věty

1. Allegro moderato (Cavatina)
2. Allegro maestoso (Capriccio)
3. Allegro appassionato (Romanza)
4. Larghetto (Elegia)

Durata

cca 15 min.

okolnosti vzniku

Dvořákův bývalý kolega z orchestru Prozatímního divadla Jan Pelikán soukromě vyučoval hře na housle studenta Josefa Kruise, který bydlel v podnájmu ve stejném domě jako Dvořákovi. Skladatel se k jejich houslovému duu občas přidal s violou a pro jejich malé sdružení nejprve zkomponoval Tercet C dur. Přecenil však Kruisovu hráčskou vyspělost, a tak jako náhradu zkomponoval interpretačně jednodušší trio, dnes známé jako Drobnosti, které vzápětí ještě upravil do atraktivnější podoby pro housle a klavír. Tato verze vyšla již roku 1887 u nakladatelství Simrock pod názvem Romantické kusy. Trio ve své původní instrumentaci pro dvoje housle a violu Dvořák označil jako „Maličkosti“, tiskem však byly vydány až roku 1945 pod názvem Drobnosti, aby se vyloučila záměna se skladatelovými Maličkostmi pro dvoje housle, violoncello a harmonium.

charakteristika

Formální uspořádání díla se vyznačuje maximální jednoduchostí. Jedná se o sled čtyř krátkých vzájemně kontrastních vět beze snahy o myšlenkově provázaný cyklus. Každá věta je vystavěna z jediného tématu a má jednotnou náladu, která je také slovně vyjádřena v podtitulech: Cavatina, Capriccio, Romanza a Elegia. Krajní tematické úspornosti dosahuje Dvořák především ve čtvrté větě, která je vlastně celá vystavěna z jediného třítónového motivu, jehož mistrovským zužitkováním skladatel dociluje silného výrazového účinku. Povahu díla asi nejlépe vystihl sám Dvořák v dopise nakladateli Simrockovi: „Píšu nyní malé Bagatelly, pomyslete jen, pro dvoje housle a violu. Ta práce mě těší právě tak, jako bych psal velkou symfonii – co tomu říkáte? Jsou ovšem myšleny spíše pro amatéry, avšak nepsali Beethoven a Schumann také kdysi zcela malými prostředky a jak?“