poetické nálady
|
opusové číslo
|
85
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
161
|
|
datum vzniku
|
16. 4. - 6. 6. 1889
|
|
datum a místo premiéry
|
č. 1, 2, 3 a 4: 3. 11. 1889, Tábor
č. 6, 11, 12 a 13: 20. 11. 1889, Praha
|
|
interpret premiéry
|
3. 11. 1889: Elsa Nedbalová
20. 11. 1889: Hanuš Trneček
|
|
části / věty
|
1. Noční cesta (Allegro moderato)
2. Žertem (Allegretto leggiero) 3. Na starém hradě (Lento) 4. Jarní (Poco allegro) 5. Selská balada (Allegro giusto) 6. Vzpomínání (Andante) 7. Furiant (Allegro feroce) 8. Rej skřítků (Allegretto) 9. Serenáda (Moderato e molto cantabile) 10. Bakchanale (Vivacissimo) 11. Na táčkách (Andante con moto) 12. U mohyly (Grave. Tempo di marcia) 13. Na Svaté hoře (Poco lento) |
|
durata
|
cca 53 min.
|
|
Konec osmdesátých let je v tvorbě Antonína Dvořáka poznamenán pocity "návratu domů" po velkých zahraničních úspěších předchozích let. Skladatel se ve vzpomínkách vrací k době svého mládí a řada jeho děl té doby se vyznačuje nostalgickou starosvětskostí. V tomto duchu vzniklo také třináct klavírních skladeb "Poetické nálady". Přes označení všech částí názvy se nejedná o programní hudbu v pravém slova smyslu a nelze proto pátrat po nějakém přesném mimohudebním podnětu jednotlivých čísel. Toho si byl skladatel velmi dobře vědom, když v dopise svému nakladateli Simrockovi uvádí, že se zaměřil spíše na hudební poetiku typu schumannovského, i když skladby "neznějí schumannovsky", jak říká. Jednotlivé skladby jsou bezprostředním projevem Dvořákových nálad a citů a plně se v nich zrcadlí skladatelova osobnost. Pro svůj poetický obsah a technicky vděčnou klavírní stylizaci patří k nejoblíbenějším klavírním dílům svého autora.
|
.jpg) 3. část "Na starém hradě" |
.jpg) titulní list cyklu |