písně na slova z rukopisu královédvorského
| OPUSOVÉ ČÍSLO | 7 |
| ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU | 30 |
| DATUM VZNIKU | č. 2: 2. února 1872 č. 1 a 3-5: 14. září - 21. září 1872 (revize 1879) |
| DATUM A MÍSTO PREMIÉRY | č. 3: 24. dubna 1873, Jindřichův Hradec č. 5: 21. dubna 1874, Praha |
| INTERPRET PREMIÉRY | č. 3: ? č. 5: Marta Procházková, Karel Slavkovský |
| 1. VYDÁNÍ | č. 3: Dalibor I (1873) celý cyklus: Emanuel Starý, 1873, Praha |
| TEXT | Václav Hanka |
| ČÁSTI / VĚTY | 1. Zezhulice 2. Opuščená 3. Skřivánek 4. Róže 5. Kytice 6. Jahody |
| DURATA | cca 16 min. |
.jpg)
| Kompozicí „Písní na slova z Rukopisu královédvorského“ se Dvořák připojil k řadě umělců, kteří se nechali tímto geniálním podvrhem inspirovat pro vlastní tvorbu. V době, kdy Dvořák skladbu komponoval, však byly ještě Rukopisy považovány za pýchu českého národního písemnictví, a jejich zhudebnění tak lze považovat za výraz skladatelova vlasteneckého smýšlení. Dílo vzniklo v roce 1872 a je důležitým dokladem vývoje skladatelova kompozičního stylu: jedná se o jednu z prvních kompozic, v nichž Dvořák opouští inspirace německým novoromantismem a nachází vlastní cestu k osobitému hudebnímu vyjádření. Dvořák zhudebnil všech šest milostných básní Rukopisu a využil přitom bohatou škálu kompozičních postupů: první tři písně mají strofický charakter, druhá trojice je prokomponovaná; některé z písní (zejména „Jahody“) se svým charakterem blíží lidové písni, jiné pracují s výraznou zvukomalbou v rovině klavírního doprovodu (imitace hlasu kukačky v písni „Zezhulice“); některé písně (zejména „Kytice“) jsou vybudovány na základě odvážného harmonického plánu. Posledně jmenovaný aspekt také Dvořákovi vytýkala dobová kritika, podle níž se jedná o „nemístné modernizování“ starobylých textů. Tyto písně se staly vůbec prvním Dvořákovým tištěným dílem: píseň „Skřivánek“ vyšla 7. března 1873 jako příloha 10. čísla časopisu Dalibor a dva měsíce nato vyšel celý cyklus v pražském nakladatelství Emanuela Starého. |