píseň bohatýrská 

V létě 1897 po úspěchu symfonických básní na náměty z Erbenovy Kytice přistoupil Antonín Dvořák ke kompozici Písně bohatýrské. Jakoby tušil, že se jedná o jeho poslední dílo na poli orchestrální hudby, vložil do něj vrchovatou měrou vše, čím dokonale vládl: bezbřehou melodickou vynalézavost v kombinaci s originální rytmickou složkou, to vše umocněno mistrovskou instrumentací. Skladba má neobvyklou formu, díky které zřejmě zůstává ve stínu slavnějších autorových prací. Jedná se vlastně o symfonickou báseň, ovšem na půdorysu čtyřvěté symfonie, kde jednotlivé věty nejsou odděleny, ale splývají v jeden celek. Po úvodní rychlé části následuje úsek pomalé, vážné, až tragicky laděné hudby, která postupně přejde v část s intonacemi tanečními a dílo završuje vítězný, triumfální závěr. Základem hudby Písně bohatýrské jsou tři témata, která autor v průběhu skladby proměňuje v nesčetných variantách.  Dodnes přetrvávají dohady, jakou myšlenku chtěl autor asi touto hudbou vyjádřit; i když se jedná o symfonickou báseň, nemá "děj" v pravém slova smyslu jako například předchozí zhudebnění Erbenových balad. V programu k premiéře byl otištěn následující text:

"Podle slov skladatelových bylo by při Písni bohatýrské spíš než na hrdinu válečného myslet na typ slovanského rapsoda nebo barda. Symfonická báseň tedy připomíná osudy a vývoj, "Sturm und Drang" hrdiny ducha, aniž by střídající se nálady musely zobrazovat určité děje. Z tématu hrdinova mluví síla, energie, odhodlanost. Druhé téma, adagio b moll, ukazuje na zklamání, bolest, žal. S větou Des dur získává hrdina útěchu, naději. A potom opět boj, z něhož tryskají nové životní radosti, nové naděje. Hrdina dobývá se k vznešenému cíli. Konečně triumf; vítězství veliké myšlenky."

O básnické vyjádření obsahu skladby požádal Dvořák také Julia Zeyera. Básníkův text, začínající slovy "Schvácen mocným žárem velké myšlenky, vychází bohatýr ducha v širý svět, do boje za vysokou metou svou," odmítl však Dvořák uvést při provedení díla pro jeho přílišnou patetičnost. Z dnešního pohledu se dá říci, že skladatel při tvorbě této hudby měl nejspíše na mysli vlastní uměleckou a životní pouť. Hudebními prostředky zde deklaruje svůj životní postoj, vyznačující se odhodláním vzdorovat nepřízni osudu. O premiéru díla se zasloužil Gustav Mahler, pod jehož taktovkou skladba zazněla na jednom z koncertů Vídeňských filharmoniků. Píseň bohatýrská se navzdory svým nesporným hudebním kvalitám a výraznému úspěchu při premiéře nestala běžnou součástí repertoáru a až na výjimky zůstává neprávem opomíjena i nahrávacími společnostmi.