dvořák a nelahozeves
|
Dvořákovo rodiště Nelahozeves (původně Nelahodova ves) se nachází několik kilometrů severně od Kralup nad Vltavou. První písemná zpráva o Nelahozevsi pochází z roku 1352, ale historie obydlení tohoto místa prý sahá až do počátku 10. století. Ve 14. století se místní kostel sv. Ondřeje stal farním, od 16. století byla Nelahozeves v majetku Floriana Gryspeka z Gryspachu, který nechal na návrší nad Vltavou vystavět renesanční zámek. Roku 1623 získali Nelahozeves Lobkowiczové, v jejichž držení je zámek dodnes. Velký význam měla pro obec v minulých staletích řeka, která jako dopravní tepna i zdroj rybolovu doplňovala převážně zemědělské živobytí obyvatelstva. V době Dvořákova narození měla Nelahozeves 46 stavení a 438 obyvatel. |
 zámek Nelahozeves, dobová malba |
 Dvořákův rodný dům - dnešní stav |
Skladatel se narodil 8. 9. 1841 v jednopatrovém domě č. p. 12, který se nacházel (a dosud nachází) přímo naproti kostelu. Zde vedl svoji řeznickou a hostinskou živnost František Dvořák, skladatelův otec, a rodina tu zároveň i bydlela. V noci z 5. na 6. července 1842 vinou podnapilých hostů vypukl v domě požár a podle tradované historky vynesl otec desetiměsíčního Antonína z hořícího stavení v kolébce. Dům byl po požáru zrekonstruován, přičemž půdorysné uspořádání přízemí, ve kterém se nacházela šenkovna i tři obytné místnosti, se zřejmě nezměnilo. Budova je ve vlastnictví rodu Lobkowiczů, kteří ji pronajímají za symbolické nájemné Národnímu muzeu. Je v ní zřízena veřejnosti přístupná stálá expozice zaměřená na dětství a mládí skladatele. Dvořákovi později bydleli - asi stejně dlouho nebo o něco déle - také v domě č. p. 24, který byl později zbořen. |
| V Nelahozevsi se odehrávala první Dvořákova setkání s hudbou. Jednak přímo u Dvořáků doma - otec hrál rád na citeru - , při tanečních zábavách v Dvořákově hostinci a také během mší, při nichž hrál na varhany místní učitel Josef Spitz. Ten také začal malého Dvořáka zasvěcovat do hry na housle, takže Antonín mohl brzy vystupovat v šenkovně před hosty, později dokonce na kostelním kůru. Podle vzpomínek Dvořákova přítele V. J. Novotného o svém prvním sólovém vystoupení v kostele v nedalekém Vepřku skladatel vyprávěl takto: |
|
"A jak jsem byl tehdá rozechvěn, s jakým strachem jsem si ladil své housličky, jak se mi třásl šmytec při prvních tónech! Však sebral jsem všecky své síly a řekl jsem si: ´Hochu, drž se, zde není místa ani času na strach.´ A dopadlo to dobře. Jakmile jsem skončil, nastal šum a ruch po celém kůru, vše se k mně tlačilo, přátelé se na mne blaženě usmívali, poklepávali mi dobromyslně na rameno a od svého souseda primária jsem dokonce dostal celý groš." Povinnou školní docházku nastoupil Antonín pravděpodobně na podzim 1847. Žádné doklady o jejím průběhu či Dvořákově prospěchu se nezachovaly, protože všechny dobové písemnosti vzaly za své při požáru nelahozeveské školy v roce 1885. Víme jen, že při odchodu ze školy Dvořák obdržel jako odměnu za pilnost a dobré mravy modlitební knížku "Nábožný křesťan". |
 kostel sv. Ondřeje |
 pamětní deska na rodném domě |
Kromě školy patřilo k Dvořákovým povinnostem pomáhat v rodinné živnosti a připravovat se tak na budoucí řeznickou dráhu. S tím souvisely i návštěvy trhů v okolí, na něž později vzpomínal: "Chvatěruby, Lobeč, Lobeček, Hleďseby, Všestudy a Mlčechvosty, v tato místa jsem chodil s otcem kupovat všelijaký ten boží dobyteček, a když mi otec svěřil některý kus, jenž mi ve své bujnosti buď utekl nebo mne bez dlouhých okolků vtáhnul do rybníka, nebyla to situace právě záviděníhodná. Ale všecky takové strasti mého mládí mi oslazovala hudba, anděl můj strážný." Mezi nejvýznamnější okolnosti Dvořákova dětství v Nelahozevsi lze počítat stavbu železnice, která probíhala v letech 1845 až 1851, tedy mezi čtvrtým a desátým rokem skladatelova života. Železniční trať, která vedla doslova několik desítek metrů před bydlištěm Dvořákovy rodiny, byla zprovozněna 8. 4. 1851, kdy Nelahozevsí projel první slavnostní vlak. Lze předpokládat, že si Dvořák z pozorování stavby trati a projíždění prvních vlaků, zázraků tehdejší techniky, odnesl hluboké dojmy, které ho pak provázely celý život - zájem o vlaky a vůbec vše, co souviselo s moderní dopravou, byl jedním z charakteristických rysů jeho osobnosti. |
| Zanedlouho po ukončení povinné školní docházky vyslal otec mladého Antonína do Zlonic ke strýci, čímž se uzavřel Dvořákův pobyt v Nelahozevsi. Do svého rodiště zavítal později skladatel - pokud je známo - ještě v 60. letech, kdy navštívil rodiče, a v dubnu 1889, kdy se na zámku zúčastnil koncertu složeného ze svých děl. Při příležitosti skladatelových 60. narozenin jmenovala Nelahozeves roku 1901 Dvořáka svým čestným občanem. |