moravské dvojzpěvy, op. 29
|
opusové číslo
|
29
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
60
|
|
datum vzniku
|
17. 5. - 21. 5. 1876
|
|
datum a místo premiéry
|
soukromé provedení: květen/červen 1876, Praha
|
|
interpret premiéry
|
?
|
|
text
|
moravský lidový
|
|
části / věty
|
1. A já ti uplynu
2. Veleť , vtáčku 3. Dyby byly kosa nabróšená 4. V dobrým sme se sešli 5. Slavíkovský polečko malý |
|
durata
|
cca 9 min.
|
.jpg)
| Roku 1873 začal Dvořák docházet do domácnosti pražského velkoobchodníka Jana Neffa jako domácí učitel hry na klavír. V té době již pomýšlel na sňatek s Annou Čermákovou a tuto kondici uvítal jako významný finanční příspěvek k existenčnímu zajištění mladé rodiny. Neff i jeho žena Marie byli velkými hudebními nadšenci a doma velmi rádi zpívali písně a dvojzpěvy. Při jejich domácím muzicírování se k nim také často přidávala vychovatelka jejich dětí, Marie Blažková, a Dvořák se těchto produkcí účastnil v roli doprovazeče na klavír. Zatímco v písních převládal repertoár slovanský, při interpretaci dvojzpěvů bylo většinou nutno obracet se k německým autorům. Vlastenecky smýšlejícímu Neffovi se to však brzy znelíbilo a navrhl Dvořákovi, zda by pro dvojzpěv s klavírem upravil některé moravské lidové písně. Za tímto účelem půjčil skladateli sbírku Moravských národních písní od Františka Sušila. Dvořák nejprve souhlasil, ale pak se rozhodl, že místo úprav již existujících nápěvů napíše na lidové texty dvojzpěvy s hudbou novou, vlastní. |  |
 "Dyby byla kosa nabróšená" (1. str.) |
Tak vznikly první tři Moravské dvojzpěvy pro soprán a tenor - "Proměny", "Rozloučení" a "Chudoba" (vyšly roku 1879 u Simrocka jako op. 20 spolu s dvojzpěvem "Vuře šuhaj, vuře" z op. 32). O rok později vyhověl Dvořák přání Jana Neffa podruhé, když vytvořil dalších pět dvojzpěvů, op. 29, tentokrát pro dva ženské hlasy, tj. pro hlas Neffovy ženy a jejich domácí vychovatelky ("A já ti uplynu", "Veleť vtáčku", "Dyby byla kosa nabróšená", "V dobrým sme se sešli" a "Slavíkovský polečko malý"). Po přestávce pěti týdnů k nim připojil již třetí cyklus deseti dvojzpěvů pro soprán a alt, op. 32 ("Voda a pláč", "Holub na javoře", "Skromná", "Prsten", "Zelenaj se, zelenaj", "Život vojenský", "Vuře šuhaj, vuře" /později zařazen do op. 20/, "Zajatá", "Neveta" a "Šípek"). V následujícím roce se Dvořák ještě jednou a naposledy vrátil k práci na Moravských dvojzpěvech, když zhudebnil texty "Možnost", "Jablko", "Věneček" a "Hoře" jako své op. 38. Ke čtyřem cyklům dvojzpěvů bývá někdy přiřazován i samostatně vzniklý dvojzpěv bez opusového čísla "Na tej našej střeše", B118, čímž celkový počet Dvořákových Moravských dvojzpěvů dosahuje čísla 23. |
|
Moravské dvojzpěvy ve svém souhrnu představují jeden z nejoriginálnějších projevů Dvořákovy hudební fantazie. Nalézáme v nich veškerou národní osobitost skladatelovy hudební řeči: výběr melodických intervalů, tzv. moravskou modulaci do spodní sekundy, rytmickou jadrnost, zajímavou imitační práci, polymelodičnost. Tyto „technické“ atributy však ve svém celku vytvářejí jen těžko definovatelný dojem, který v posluchačích hudba vyvolává. Je v ní tolik půvabu, originality a ryzí, přirozené muzikálnosti, že i ve vlastní Dvořákově tvorbě bychom obtížně hledali dílo, které by se v tomto ohledu mohlo s Moravskými dvojzpěvy měřit.
Dvojzpěvy op. 29 a 32 nechal Jan Neff vlastním nákladem vydat u pražského nakladatele Emanuela Starého a Dvořák je tak mohl na podzim 1877 přiložit ke své třetí žádosti o státní stipendium. Ve Vídni vzbudily Dvojzpěvy velký zájem u Johannesa Brahmse, který již 12. 12. 1877 psal svému nakladateli Fritzi Simrockovi: |
 "Dyby byla kosa nabróšená" (2. str.) |
 "Dyby byla kosa nabróšená" (3. str.) |
"Milý S., u příležitosti udílení státního stipendia těším se již po několik let pracemi Antonína Dvořáka (vyslov Dworschak) z Prahy. Pro tento rok posílá mezi jiným sešit "Duett pro 2 soprány s klavírem", který se mi zdá pro vydání zcela pěkný a praktický. Zdá se, že sešit byl tištěn vlastním nákladem. Titul a bohužel i texty jsou pouze české. Doporučil jsem mu, aby Vám písně poslal! Přehrajete-li si je, budete jako já z nich mít radost a budete mít obzvláštní radost z pikantností. Dvořák píše všechno možné, opery (české), symfonie, kvarety, klavírní věci. Rozhodně je to velmi talentovaný člověk! Mimo to chudý! Prosím, abyste o tom uvažoval."
Brahmsova intervence nebyla bezvýsledná. Simrock přijal dvojzpěvy - ovšem bez honoráře - a vydal je hned začátkem roku 1878 pod jednotným označením "Klänge aus Mähren", op. 32. Úspěch díla překonal všechna očekávání. Za hranicemi rychle přišli na chuť Dvořákově národní originalitě a základ k jeho světovým úspěchům byl položen. |