maličkosti
| OPUSOVÉ ČÍSLO | 47 |
| ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU | 79 |
| DATUM VZNIKU | 1. května - 12. května 1878 |
| DATUM A MÍSTO PREMIÉRY | 2. února 1879, Praha |
| INTERPRET PREMIÉRY | Ferdinand Lachner, Vorel, Alois Neruda, Antonín Dvořák |
| 1. VYDÁNÍ | Simrock, 1880, Berlín |
| ČÁSTI / VĚTY |
1. Allegretto scherzando
2. Tempo di minuetto. Grazioso 3. Allegretto scherzando 4. Canon. Andante con moto 5. Poco Allegro |
| DURATA | cca 18 min. |
| Maličkosti pro dvoje housle, violoncello a harmonium vznikly na přání Dvořákova přítele, violoncellisty Josefa Srba - Debrnova, který ve svém bytě pořádal malé komorní koncerty. Neměl však k dispozici klavír, ale harmonium - odtud neobvyklá instrumentace těchto skladbiček. Autor v nich respektuje potřeby toho typu děl, která mají sloužit především domácímu provozování, ale přitom v žádném směru neslevuje z jejich umělecké úrovně. Každá z pěti drobných vět je vybudována z jediného tématu v obrysech na první pohled velmi jednoduchých. V této zdánlivé prostotě se ale skrývá veliké mistrovství ve vedení a spojování jednotlivých hlasů, smysl pro barevnost zvukových kombinací a formální dokonalost. První, třetí a pátá věta mají živý, humorný charakter a díky využití hlavního tématu první věty i ve větě třetí a páté dostává celý cyklus sjednocený náladový ráz. Druhá a čtvrtá věta přinášejí do cyklu kontrast svými pomalejšími tempy a lyričtějším výrazem. Celá čtvrtá věta je komponována jako dvouhlasý kánon s jednotaktovým odstupem druhého hlasu. Skladba byla poprvé veřejně provedena v únoru 1879 v Praze na koncertu Umělecké besedy s Antonínem Dvořákem u harmonia. Dílo bylo ještě v témže roce vydáno v úpravě pro čtyřruční klavír a teprve o rok později i ve své původní podobě, v obou případech u berlínského nakladatelství Simrock. |