česky | English

král a uhlíř i. zhudebnění - libreto ii. dějství

1. výstup
KRÁL:
Nechce spánek v oči vkročit;
neklid v noc mne pudí ven.
Kéž bych ji moh´ jistě zočit,
jež mi sladý plaší sen.
Rozdílné jsou naše dráhy,
jí opustit velí čest;
avšak obraz její blahý
smím přec v srdci vděčně nést.

2. výstup
LIDUŠKA:
Již se jasní! - Tichým krokem
vykradu se z domova;
ach, tam v dáli za potokem
čeká na mne slast nová!

KRÁL:
Aj, aj! Z domu ranní dobu
co ven pudí vnadnou robu?

LIDUŠKA:
Hle, tu jsem, milence čekám;
přijde dnes?
Při každém se zvuku lekám:
kdo to hles´?
Ach, to někde ve vůkolí
strom se hnul.
Tam si ve snu pták šveholí -
zas usnul.
Co, žežulko, ještě tají
tvůj se hlas?
Probouzí se den již v háji,
to tvůj čas!
Nežli bude slunce vstávat,
zakukej:
budu-li se letos vdávat,
zprávu dej!

KRÁL:
Za žežulku prozpěvuju,
ku ku ku.
Svatbu tobě přislibuju
v tom roku!

LIDUŠKA:
Ach, jak jsem zlekána!

KRÁL:
Co tak časně zrána
ven tě pobádá?

LIDUŠKA:
Srdce mé postrádá
doma pokoje.

KRÁL:
Lásky rozbroje
jistě v ranním vzduchu chladíš?

LIDUŠKA:
Ó, slib, že mne neprozradíš!

KRÁL:
Slibuji!

LIDUŠKA:
Miluji!

KRÁL:
Písni svůdné lásky vnadné
mladost ráda naslouchá;
chraň se slasti její zrádné,
než tvé srdce porouchá.

LIDUŠKA:
Tajemnství mé ucho chladné,
hoste můj, tvé poslouchá;
zradíš-li mne, srdce zvadne,
srdce mé se porouchá.

KRÁL:
Neboj se nic, všecko mně sděl!

LIDUŠKA:
Což tě tak jímá cizí žel?

KRÁL:
Snad bych mohl ti pomoci.

LIDUŠKA:
Kéž tomu tak!
Žehnala bych této noci
na věky pak!

Hoch upřímný mne miluje
dlouhou dobu;
otec jeho zavrhuje
pro chudobu.

KRÁL:
To bych věděl já pomoci.

LIDUŠKA:
Kéž tomu tak!
Žehnala bych této noci
na věky pak!

3. výstup
JENÍK:
Což s cizinem v této době
potají zde rokuje?
Stěží ubráním se zlobě,
zdaliž mne nezrazuje!

KRÁL:
Vystrojím ti svatbu pyšnou
malou jenom za cenu!

LIDUŠKA:
Nežádáš-li věc jen hříšnou,
zříš mne k všemu svolenu!

KRÁL:
Vyplať věno si hubinkou!

JENÍK:
Polibek teď splatí smrtí!

LIDUŠKA:
Přijmi cenu tak malinkou.

JENÍK:
Zlost má oba zrádce zdrtí!

KRÁL a LIDUŠKA:
Ach, co to?

JENÍK:
Tvé hanby mstitel!

LIDUŠKA:
K čemu pudí tebe hněv?

JENÍK:
Věrnosti tvé pokušitel
vycedí zde bídnou krev!

LIDUŠKA:
Běda mně!

KRÁL:
Neboj se!

JENÍK:
Vari!
Jinde hledej, svůdníku,
oběť chlípné pro rozmary!

LIDUŠKA:
Křivě soudíš, Jeníku!

KRÁL:
Ha, to můj sbor!
Přichází včas,
by skončil spor.

JENÍK:
Duši svou spas!

KRÁL:
Bídné tvoje podezření
vzbuzuje mi v prsou zlost,
nevzala tu porušení
panenská tvé dívky ctnost.

LIDUŠKA:
Ach, v jaké to podezření
vrhá mne tvá kvapná zlost,
jediné jen políbení
ode mne obdržel host.

JENÍK:
Marné, Lidko, tvé prošení,
musí zemřít zrádný host!
Zjevné jeho provinění,
zjevná tvoje nevěrnost!

4. výstup
UHLÍŘI:
Ejhle, jak v seči
zvedají paži,
pádnými meči
na se doráží.

UHLÍŘKY:
Jaký to křik!
Ach, to je rvačka.
Kým vzala vznik
zde tato pračka?

UHLÍŘI:
Mezi ně vkročme,
zbraň jim vytočme!

UHLÍŘKY:
Mezi ně vkročte,
zbraň jim vytočte!

5. výstup
MATĚJ:
Jaký ryk mne plaší z lože?

ANNA:
Zaslechla jsem potýkání!

MATĚJ:
Nač tasili tyto nože?

ANNA:
Co vás v prudký boj pohání?

MATĚJ:
Sporu udejte příčinu!

KRÁL:
On začal, má všecku vinu!

JENÍK:
Lidunku zlíbal!

MATĚJ, ANNA, SBOR:
Ó, ten šibal!

KRÁL:
Nic nectného nespáchala,
že jsem jí věno přislíbil,
z vděčnosti mne zulíbala.

ANNA:
Tedy že ji jen políbil,
proto zde ten křik?

MATĚJ:
Hloupý to povyk!

JENÍK:
Hanebnou věc
spáchala přec!

6. výstup:
LOVCI:
Král náš a pán
budiž vítán!
Jaké to štěstí
nám bylo dáno;
krále nalézti
nám bylo přáno.

JINDŘICH:
Račiž pane, prominouti
slhů svojich nedbalost.

KRÁL:
Ta příhoda mne nermoutí,
jsi zde každé viny prost.
Ale ticho, nemá zvědět
nikdo tu, co jsem.
Musím usmířit jich hledět,
než se odbeřem.

Vděk svůj vzdávám v slovu vřelém
za lásku tvou hostinnou;
loučím se již s teskným žalem
s vaší tichou dědinou.

MATĚJ, ANNA, LIDUŠKA, SBOR:
Zachovají tvou památku
věčně tvoji přátelé.

KRÁL:
A to vezmi na oplátku
za nemilé svízele.

LIDUŠKA:
Ach, jak velký dar!

JENÍK:
Lásky mé to zmar!

MATĚJ:
Ach, což víc se neshledáme?

KRÁL:
Chceš-li tomu, poznově
v Praze se zas uhlídáme.

MATĚJ:
Navštívím tě v domově.

KRÁL:
Přijď ke mně na posvícení.

MATĚJ:
Avšak kde jsi k nalezení?

KRÁL:
Na Matěje v bráně ptej se,
poví tobě o mně stráž.

MATĚJ:
Přijdu zajisté, nestarej se,
než se toho nadáš.

KRÁL:
Ó, jak loučení mne rmoutí,
zármutek mne ovládá,
nerad jen se strojím k pouti,
jež mne o vás okrádá.
Těžce mé srdce oželí
vašich písní jemný hlas.
V dáli přítel osiřelý
vzpomene si rád na vás.

JINDŘICH:
V našem kruhu pán oželí
brzo dnešní noci kvas!
Za návrat tvůj osiřelý
lid ku nebi sýlá hlas.

LOVCI:
Hled těch dívek rozohnělý
k těmto místům poutá nás.
Ach, k pochodu pán již velí,
rád bych prodlel delší čas.

MATĚJ, ANNA, LIDUŠKA, UHLÍŘI, UHLÍŘKY:
Těžce srdce tě oželí,
často vzpomeň si na nás;
les nám bude osiřelý,
k nám-li nevrátíš se zas.

JENÍK:
Hle, jak Lidunka proň želí,
jako zvadlý hyne klas;
ó, zničím tě, nepříteli,
věř mi, sledáme se zas.

LOVCI:
Nedbejte žalostných hlasů,
k předu nás cesta vede;
nezdrží veselou chasu
panenky tváře bledé.
Dívčích slzí tok,
světem líný krok
to nejvíce tíží.
Halo! Halo!

7. výstup
MATĚJ:
Aj, zanechte slzy ženám,
přišel plesu nyní čas.

ANNA:
Co vás rmoutí, již znamenám:
k věčné lásce pojím vás.

JENÍK:
Ó ne! Ó ne!

LIDUŠKA:
Ach, Jeníku!

MATĚJ a ANNA:
Proč se takto vzpouzí?

LIDUŠKA:
Za přečin jen okamžiku
zlost tvá se probouzí.

JENÍK:
Věrnosti jsi výhost dala,
zrušila jsi lásky slib;
do světa jsi mne vyhnala:
to výsledek tvých je chyb.

LIDUŠKA:
Ach!

SBOR:
Jaká krutost!

MATĚJ a ANNA:
Již těch svárů dost!

JENÍK:
Nezůstanu s vámi,
na vojnu se dám;
zde mne všecko mámí,
kam se podívám.
Pro hocha se sluší,
by na vojnu šel;
války hlas přehluší
každý trpký žel.
Nad mnou až zavíří
boje vichřice,
smrt mne s tebou smíří,
zrádná dívčice!

8. výstup
LIDUŠKA:
Neodcházej od své milé,
zanech bezdůvodných zlob:
nenadálá strasti chvíle
kopá mně předčasný hrob.

JENÍK:
Vojína jen statné síle
kyne nejkrasší všech zdob!
Slávu rodí smrti chvíle,
vavřín stíní reka hrob.

KRÁL a JINDŘICH:
V lese proudí žití čilé,
zármutku to sladký hrob;
obydlí svobody milé,
nad mnou rozkleň vonný strop.

LOVCI:
Kdo chceš užít každé chvíle,
zbraně se statečně chop;
máť vojín své všude milé,
všude najde nových zdob.

MATĚJ, ANNA, UHLÍŘI, UHLÍŘKY:
Neodcházej od své milé,
zanech bezdůvodných zlob:
nenadálá strasti chvíle
kopá jí předčasný hrob.

► 3. dějství